V jejím případě platí jednoduchá rovnice: kdo hodně jezdí, obvykle i hodně opravuje. Mnohdy jde sice jen o „prkotiny“, ale rozhodně se tohle auto nadá nazvat spolehlivým v pravém slova smyslu. Je neustále třeba se o něj starat.

Začít lze třeba periodicky obnovovanou dodatečnou protikorozní ochranou dutin karosérie, neboť její ošetření z výroby se od roku 1976 příliš nezměnilo. Koupit nezrezlou a v tomto směru dobře udržovanou ojetou Nivu je skoro zázrak. Také její podvozek má slabší místa. Ramena jsou sice kovaná a čepy odolné, ale často zradí například ložiska kol (v nábojích je netypicky dvojice jednořadových namísto spolehlivějších dvouřadových), redukční převodovka nebo přední diferenciál, jejichž skříň z hliníkové slitiny často praskne. Potíže jsou i s brzdami, především netěsnostmi okruhu (může téct hlavní brzdový válec) nebo zatuhnutím pístků (vzadu).

Benzínové motory jsou buď staré karburátorové s objemem 1,6 l, známé například z někdejší „vlajkové lodě“ – Lady 2106, později odvozené zvětšené vstřikové 1,7 l. Obě verze mají rozvodový řetěz (u něj časem pozor na probroušení plunžru napínáku), spolehlivější jsou ovšem ty karburační, neboť neobsahují elektroniku, která u Nivy jezdící v „marastu“ a vlhku občas selhává. Karburátorovou Nivu však už prakticky neseženete, neboť se korozí, stářím a životem v těžkých podmínkách obvykle rozpadla.

Tajným tipem jsou vzácné naftové verze s francouzským motorem 1.9 PSA. U nich je hlavně třeba hlídat interval výměny rozvodového řemene. Výhodou Nivy je, že její pohon 4×4 obsahuje poctivý mezinápravový diferenciál – se čtyřkolkou tedy bez obav jezdíte i na suché silnici, což například u podobně koncipovaného Suzuki Jimny nelze. Redukční převod a mechanický uzávěr diferenciálu užívejte opravdu jen pro jízdu v těžkém terénu. Převodovky jsou pro tahání těžkých vleků poddimenzované. Pneumatiky mají dnes už atypické rozměry a nejsou zrovna snadno k sehnání, čemuž odpovídají i jejich ceny.

Motory, které doporučujeme
1.9 D

Niva se prodávala i s jednoduchým atmosférickým dieselem 1.9D od Peugeotu. Těchto verzí je sice na trhu minimum, přesto má smysl se po nich pídit. Důvodem je obrovská životnost motoru (mnohem vyšší než u původního benzínového „žigulíku“), výhodnější momentová charakteristika a hlavně výrazně nižší spotřeba, která osciluje jen kolem sedmilitrové hranice – je tedy o třetinu až polovinu nižší než u benzínových verzí. Pak by vám neměla vadit ani směšně malá nádrž na 42 litrů.

Typické závady

• Koroze karosérie. Může se objevit prakticky všude, na podvozku je po letech hodně zákeřná
• Únik chladící kapaliny kolem kohoutu topení
• Zatuhlé brzdové válečky zadních brzd
• Prasklý obal nebo příruba předního diferenciálu
• Závady převodovky (5st.)
• Opotřebení vaček (u motoru 1.6 při špatném seřízení ventilové vůle)
• Závady snímačů, vzácně i řídících jednotek motoru (1.7i)
• Opotřebené napínák rozvodového řetězu (benzínové verze)
• Závady elektroinstalace (i když je jednoduchá)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Lada Niva (1976 – 2019): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.