Zatímco Yeti využívá takřka neupravený podvozek Octavie II 4×4, u Tiguanu jsou použity masivnější pomocné rámy obou náprav z Passatu (vpředu i ramena), jiné jsou i tlumiče s větším zdvihem a dokonce i poloosy. K tomu vyšší světlá výška a robustnější samočinné převodovky dostupné pouze u dvoulitrů – do léta 2010 klasický Tiptronic s hydrodynamickým měničem, později 7stupňová DSG dimenzovaná i pro třílitrové diesely Audi.

Kdo hodlá s Tiguanem vyrazit občas do terénu, měl by preferovat lépe připravenou verzi Track & Field (později pod názvem Track & Style), která kromě lepších nájezdových úhlů přináší i výkonnější chlazení. Jakožto nositele standardní koncernové techniky postihují Tiguan už dobře známé problémy. Je dobré vědět, že motory 1.4 TSI ve verzi pouze s turbodmychadlem (90 kW) měly choulostivější rozvody než výkonnější verze s kombinovaným přeplňováním Twincharger (turbo/kompresor). Ty už mají výkonnější olejové čerpadlo, které řetěz lépe maže i lépe tlačí hydraulický napínák řetězu. Vzácně, i když řádově méně se problémy přesto objevily i u nich, stejně jako u řetězových dvoulitrů TSI.

Starší čtrnáctistovky Twincharger mívaly problém se vstřikovači a občas i s praskáním výfukových svodů, výkonnější verze nabízená po modernizaci se zdá zatím bezproblémová. Vozy po faceliftu lze doporučit i proto, že mají komfortněji naladěný podvozek a díky systému XDS (řízenému směrování hnacího momentu na jednotlivá kola) ještě suverénněji projíždí zatáčkami.

Potenciální nástrahy starších koncernových commonrailových dvoulitrů jsou známé. Mimo závady vstřikovačů a dvouhmotových setrvačníků to bývá vzácně zadřený motor z důvodu protočené hřídelky olejového čerpadla (diesely v Tiguanu mají vyvažovací hřídele, tedy problémovější pohon čerpadla), občas závady vstřikovačů i swirl klapek (do roku 2010), vzácně pak vylomený šroub napínáku rozvodového řemene.

Motory, které doporučujeme
1.4 TSI 118 kW

Motorizací nabízí Tiguan celkem dost, ale je těžké v nich najít agregát, kterému není nikdy nic a který by byl do budoucna servisně levný. Asi nejblíže by k němu paradoxně měla nejvýkonnější verze čtrnáctistovky, nabízená u celkově dotaženějších faceliftových modelů po roce 2011. Jede jako čert, navíc se zbavila dřívějších častých problémů s praskajícími výfukovými svody i vadnými vstřikovači, zásluhou silnějšího olejového čerpadla lépe napínajícího rozvody je tu i naprosté minimum problémů s přeskočenými řetězy. Běžná spotřeba do devíti litrů.

Typické závady

• Závady elektrické parkovací brzdy
• Praskání výfukových svodů (1.4 TSI do r. 2010)
• Závady řetězových rozvodů (zejména 1.4 TSI 90 kW, velmi vzácně i silnější „kompresorové“ verze téhož motoru a dvoulitry)
• Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely)
• Vadné vstřikovače (2.0 TDI, vzácně i u starších benzínových motorů TSI)
• Vylomení šroubu držícího kladku rozvodového řemene s fatálními následky pro motor (velmi vzácně u 2.0 TDI)
• Zadření motoru 2.0 TDI po protočení hřídelky pohonu olejového čerpadla
• Pazvuky v interiéru
• Závady klimatizace (obvykle kompresoru)
• Závady variabilního časování ventilů (vzácně u TSI)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volkswagen Tiguan I. generace (2007 – 2016): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.