Volvo V70 III. generace (2007 – 2016): Profil ojetiny

Na rozdíl od předchůdce není kombi V70 jen jinou karosářskou variantou menšího sedanu Volvo S60, ale ve své třetí generaci od roku 2007 je přímo odvozeno od velkého modelu S80. Oba velké modely od Volva využívají Fordovu platformu EUCD, na které stojí například Mondeo, z čehož plyne velký podíl záměnných podvozkových dílů (některé prameny uvádí až 80%) i velmi příjemné jízdní vlastnosti.

Mechanický základ podvozku je mnohem odolnější než tomu bylo u předchozích generací, ovšem podobně jako u většiny modelů Volvo se i zde objevují závady ložisek kol, které se mění spolu s celým nábojem. Co naopak technicky podobné Mondeo nenabídlo, je pohon všech kol, u Volva označovaný AWD. Lze jej mít jak u klasického kombi V70, tak i u oblíbené „outdoorové“ verze XC70 (s výkonem od 120 kW). Je realizován mezinápravovou vícelamelovou spojkou Haldex s proaktivní funkcí – nečeká na prokluz předních kol a umí se v závislosti na situaci připojit i preventivně. Je spolehlivý, jen velmi výjimečně odejde hydraulické čerpadlo. Častější jsou závady samotného zadního diferenciálu u verzí AWD.

Paleta motorizací je obrovská i díky tomu, že u V70 se vystřídalo mnoho agregátů jak ze staré „švédské školy“ (pětiválce 2.5 T, 2.4 D/D5, 3.0 T i 3.2), tak vypůjčené čtyřválcové agregáty (benzínové Ford 2.0, 1.6 EcoBoost, diesely PSA 1.6, 2.0 D 100 kW).

Nejmenší francouzský diesel se do těžkého Volva nehodí. Je slabý a trpí řadou známých závad (hromadění karbonu, závady turbodmychadel), naštěstí na něj takřka není možné narazit – zákazníci zdaleka nejčastěji preferovali švédské naftové pětiválce 2.4 D/D5.

I když po letech podlézání emisních předpisů už dávno nejsou tak úsporné ani razantní, stále jsou na spolehlivost a pružnost vynikající. Skrývají však jedno bolavé místo: nešťastně navrženou napínací kladku řemene pomocných agregátů, kterou je potřeba bezpodmínečně měnit každých 60 tisíc km. Kdo tam neučiní, riskuje vyosení kladky a spadnutí drážkovaného řemene, který se následně rád „nasukuje“ do hlavních rozvodů. To znamená střet ventilů s písty a obrovskou (často definitivní) škodu na motoru.

U těchto motorů občas zatuhnou i swirl klapky v sacím potrubí, následkem čehož se obvykle ulomí táhlo od jejich servopohonu.

Automaty tu za předpokladu výměny oleje po 60 tisících km nezlobí tak často jako na starších modelech, tyto velmi kompaktní skříně ale není radno moc přetěžovat, především u nejsilnějších verzí. Manuální převodovka je u dieselů vděčnější, citelně zlepšuje dynamiku a snižuje spotřebu, je však třeba po letech počítat se závadami dvouhmotových setrvačníků.

Objevují se drobné poruchy elektroinstalace, způsobené většinou závadou na kabeláži (konektory, přechodové odpory), známé jsou i úniky náplně z klimatizace netěsným chladičem.

Motory, které doporučujeme
2.4 D5

Největší z dieselů Volvu velice sedí, i starší verze s jedním turbodmychadlem hezky táhnou v celém spektru otáček, spotřeba kolem 7 až 8 litrů (podle verze a převodovky) se snese a hluboký bručivý zvuk v zátěži zní vyloženě sympaticky. Motor sám má problémů minimum, spíše pozor na pravidelnou výměnu napínací kladky drážkovaného řemene pomocných agregátů. Ten se po jejím selhání umí zamotat do rozvodů a motor se „potká“.

Typické závady

• Hlučná ložiska kol
• Závady vstřikovačů (diesely při vyšších nájezdech)
• Závady swirl klapek s sacím potrubí (2.4 D/ D5)
• Závady odvětrávání klikové skříně (zážehové pětiválce)
• Úniky paliva (starší diesely, obvykle průsak kolem vstřikovačů)
• Závady nezávislého topení (je –li instalováno)
• Vůle v zadní nápravě (při vysokých nájezdech)
• Závady dvouhmotových setrvačníků
• Drobné závady elektroinstalace
• Závady klimatizace (úniky média)
• Závady zadních diferenciálů (AWD)

Konkurence

Audi A6 – Mercedes E – BMW 5

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!