Opel – Ojetiny Pod Lupou

Opel Vectra III. generace (2002 – 2008): Profil ojetiny

Redakce — Mon, 14 Sep 2015 21:31:04 +0000

Poslední Vectra má poměrně široké spektrum možných závad, při volbě vychytanějších faceliftových modelů a s vhodnou motorizací je však redukuje převážně jen na drobné závady elektroinstalace a na vůle v podvozku (zejména na zadní nápravě, u které unavené silentbloky způsobují efekt vlaku jedoucího přes výhybky – „uhýbání“ na nerovnostech).

V každém případě se vyhněte těmto motorům: 3.0 V6 CDTI (brutálně táhne ve středním pásmu, ale je těžký, užraný, servisně drahý, navíc s choulostivými vstřikovači Denso a se sklony k neopravitelným závadám – poklesu vložek válců v bloku). Dále pak dieselům 2.0 DTI a 2.2 DTI – z důvodu problémového vstřikovacího čerpadla VP44, které je ve zdejší specifické „dvoukonektorové“ verzi PSG 16 (obsahuje v sobě přímo i řídící jednotku) mimořádně obtížně opravitelné. Do třetice pak oběma benzínovým motorům o objemu 2,2 litru, které mívají problémy s rozvody, a ve své přímovstřikové verzi (2.2 Direct) i s klapkami v sání, vstřikovači i regulací tlaku paliva.

Z dieselů lze doporučit Fiatův MultiJet, zde prodávaný pod označením 1.9 CDTI a to nejlépe v jednodušší osmiventilové verzi (74 nebo 88 kW). Nezapomeňte však po letech nechat zkontrolovat vůli ventilů. Na rozdíl od 16v verze tu nejsou hydroštely a vůle se vymezuje kalibrovanými podložkami. U 1.9 CDTI z dovozu pozor na fitry DPF, jejich první generace byly poměrně problémové a výrazně zvyšovaly spotřebu paliva.

U všech více jetých dieselů s manuální převodovkou častěji zlobily dvouhmotové setrvačníky, jejich výměna se obvykle sveze i s novým spojkovým obložením, což je ve značkovém servisu nakonec operace za několik desítek tisíc. U 1.9 CDTI byly častěji hlášeny také závady alternátorů, v mnoha případech však stačí vyměnit jen diodový můstek.

Základní benzínová šestnáctistovka je slabá, osmnáctistovku lze označit za rozumný základ. Vzácně vídaný 2.0 Turbo (ex Saab) je spotřebou hodně citlivý na jízdní styl a má své drobné vrtochy (u některých vozů se například ztrácela chladící kapalina, známé jsou i poruchy turbodmychadel).

Pokud toužíte po velkém silném motoru, berte už raději šestiválce. Ten starší atmosférický (3.2 V6) má ještě rozvodový řemen a známe jej třeba z poslední Omegy, novější přeplňované „řetězové“ 2.8 Turbo pochází od australského Holdenu a jsou to skutečně robustní, ale velmi málo rozšířené agregáty. Pozor v všech verzí a automatickými převodovkami – vzácnou skříň CVT (u 1.8/90 kW) obejděte obloukem a u těch klasických pětistupňových (Aisin) je třeba nejpozději každých 6 let (nebo 80 000 km) měnit náplň. Při zanedbání se rychle dostaví problém, nejčastěji na elektrohydraulickém bloku. Naopak verzí s adaptivními tlumiči (IDS Plus) se nebojte, v praxi mají dostatečnou životnost.

Motory, které doporučujeme
1.8 16v 103 kW

Osmnáctistovka je osvědčená a servisně nenáročná, ve výkonnější verzi (103 kW) s variabilním časováním ventilů je snesitelným pohonem i pro těžké kombíky. Zajímavostí je, že u 5dv. verze GTS má kratší zpřevodování, takže v liftbacku jezdí svižněji než v sedanu. Běžná spotřeba kolem 8,5 litru, spolehlivost bez připomínek.

Typické závady

Prolamující se tlačítka na klíčku zapalování
Poruchy klimatizace
Málo odolná povrchová úprava dveřních madel
Závady alternátorů (1.9 CDTI)
Závady elektronického modulu CIM (špatně fungující palubní přístroje), hlavně u prvních ročníků
Zadřené klapky v zakarbonovaném sacím potrubí (1.9 CDTI 110 kW a 2.2 Direct)
Závady ložisek kol
Vůle v zadní nápravě (silentbloky)
Netěsnosti tlumičů (hlavně na zadní nápravě)
Koroze výfuku (častěji u benzínových motorů)
Vadné snímače ABS
Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely)
Porucha turbodmychadla nebo jeho regulace (diesely)
Závady EGR ventilů
Závady na vstřikování (2.2 Direct, 2.0 DTI, 2.2 DTI, 3.0 V6 CDTI)
Tlakování do vodního okruhu, pokles vložek válců (3.0 V6 CDTI)
Závady řetězových rozvodů (2.2 16v a 2.2 Direct)
Závady automatických převodovek

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Opel Vectra III. generace (2002 – 2008): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Opel Astra III. generace (2004 – 2014): Profil ojetiny

Redakce — Fri, 06 Jun 2014 09:16:49 +0000

Astře byla často vytýkána jednoduchá vlečená zadní náprava, která nedosahuje přesnosti vedení kol víceprvkovými závěsy. Po letech je právě toto naopak devizou- zadní náprava je velmi odolná a servisně nenáročná. Naopak u přední nápravy lze narazit na vůle ve spojovacích tyčích řízení a táhlech stabilizátorů. Ačkoliv už základní ladění bylo zdařilé jak z hlediska jízdních vlastností, tak komfortu, Opel na svou dobu netradičně v nižší střední třídě nabízel možnost vybavit Astru elektronicky řízenými tlumiči. Ojetin s nimi je sice velmi málo, ale není důvod se jich bát- spolehlivost systému je dobrá. Stroze řešený hranatý interiér neomráčí kvalitou, ale ctí jednoduchost, přehlednost a praktičnost. Příjemným překvapením je prostornost málo prodávaného čtyřdveřového sedanu a naopak velmi hojně se vyskytující verze kombi. Obě verze jsou postaveny na podvozku s prodlouženým rozvorem (proti hatchbacku je delší o 9 cm), což se projevuje vysoce nadprůměrným místem pro nohy zadních cestujících. Paleta pohonných jednotek byla široká, trhu ojetin však dominují menší atmosférické benzínové verze 1.4 a 1.6 16V, jimž v poměrně těžké a mechanicky robustní Astře chybí pružnost. U benzínových motorů obecně jsou nejčastějším zdrojem závad EGR ventily (to u všech dieselů také), v malém měřítku lambda sondy, vadné zapalovací cívky nebo termostaty. Z dieselů je nejrozšířenější commonrailová 1.7 CDTi původem od Isuzu. Je to odolný motor, kulturou chodu a mírně „uskákaným“ průběhem točivého momentu však zaostává za větším 1.9 CDTi, který pochází od Fiatu. Nájezdy těchto verzí bývají obecně vyšší, proto se po letech častěji u ojetin vyskytují vadné váhy vzduchu , opotřebené vstřikovače i dvouhmotový setrvačník (mimo verzi 59 kW), nebo zatuhlé ovládání turbodmychadel. 1,9 CDTI ve verzi se 16 ventily (u 110 kW vždy, u 88 kW jen v některých sériích) seznam závad rozšiřuje o zatuhlé ovládání swirl klapek, které jsou součástí celého sacího modulu, který se často musí měnit celý. Malé diesely 1,3 CDTI (taktéž pochází od Fiatu, u Astry se ale nevyskytují moc často) vykazují při velkých kilometrických probězích pokročilé mechanické opotřebení, objevují se kusy se sníženou kompresí a vysokou spotřebou oleje. Vyhněte se verzím s robotizovanou převodovkou Easytronic (mohla se vyskytovat u motorů 1.4 16V, 1.6 16V, 1.8 16V a 1.3 CDTi): řadí nekomfortně, s dlouhými prodlevami a není ani dlouhodobě spolehlivá.

Motory, které doporučujeme
1.8 16V/92 nebo 103 kW
Na rozdíl od dieselů lehčí, tišší a konstrukčně jednodušší, na rozdíl od menších benzínových agregátů 1.4 a 1.6 16V už nepůsobí ospale a opravdu jede. Spolehlivost při dodržení nařízených intervalů výměny oleje i rozvodů nadprůměrná, spotřeba kolem 7 litrů.

Typické závady

Prasklá tlačítka centrálního zamykání na klíčku
Zadřené klapky v zakarbonovaném sacím potrubí (1.9 CDTI 110 kW)
Vůle v kloubech poloos (zejména vozy do r.v. 2006)
Koroze výfuku
Poruchy klimatizace
Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely)
Poruchy alternátorů (diesely 1.9 CDTi)
Porucha turbodmychadla nebo jeho regulace (diesely)
Závady EGR ventilů
Předčasné opotřebení spojky (2.0 Turbo OPC)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Opel Astra III. generace (2004 – 2014): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Opel Insignia (2008 – 2017): Profil ojetiny

Redakce — Thu, 05 Jun 2014 22:28:39 +0000

Opel po letech trápení s hranatou Vectrou C konečně vyrobil konkurenceschopné auto, které kromě novinářů (titul Auto Roku 2009) zaujalo také soukromé i firemní zákazníky. Insignia nepřinesla kromě několika zajímavých prvků příplatkové výbavy do střední třídy nic moc zásadního, rozhodně však stojí za pozornost její dnes už nebývalá mechanická robustnost, která se kromě vysoké hmotnosti projevila i v dobrém hodnocení ve statistikách TÜV- závad na poctivě dimenzovaném zavěšení kol je minimum. Je škoda, že vnější „hmotě“ příliš neodpovídá prostornost v oblasti zadních sedadel a jen průměrný zavazadelník bezmála pětimetrového kombi. Prodejům dominují právě kombi a liftbacky s dvoulitrovými diesely CDTI. Tyto motory se z hlediska spolehlivosti velice povedly, jen je třeba počítat s tím, že jsou v případě kombinace s manuálním řazením spojeny s velmi těžkými „dálničními“ převody, s kterými jsou městské jízdy utrpením. Trvale podtáčený motor ničí dvouhmotový setrvačník (nemluvě o zde častém zhasnutí motoru při nesoustředěném rozjezdu), také spojku je třeba držet spojku v prokluzu déle než je zdrávo. Spojkové obložení a setrvačník se tak u více jetých vozů řeší častěji, než cokoliv na motoru. Pro častější jízdy po městě je zde vhodnější automat, který za předpokladu občasné výměny „doživotní“ náplně nezlobí. Podíl benzínových verzí je malý, nejčastěji lze z nich narazit na 2.0 Turbo, původem pocházející od Saabu. Častěji se u něj objevují závady turbodmychadel, vzácněji i poškozené uložení vačkového hřídele nebo záhadné ztrácení vody, kvůli němuž bylo už pár motorů v záruce vyměněno. Především ale v těžkém voze není tento motor vůbec úsporný- zejména v oblíbených verzích s pohonem 4×4 dosahuje spotřeby výkonnějších a spolehlivějších šestiválců 2.8 Turbo. Verze 4×4 přináší dvě zajímavosti, zlepšující jízdní vlastnosti. Jednak mírně odlišnou zadní nápravu a pak také aktivní zadní diferenciál eLSD, schopný měnit tah na jednotlivých kolech zadní nápravy. Právě jím se čtyřkolka Insignie odlišuje od Passatů a Superbů, které jinak také shodně používají mezinápravovou spojku Haldex. Sofistikovaná technika 4×4 však umí i zazlobit- vlivem netěsnosti mezi dvěma tlakovými okruhy občas dochází k poruchám funkce, značnému neklidu zádě a rozsvícení servisní hlášky. Dříve se měnil celý diferenciál, dnes je již k dispozici výrazně levnější opravná sada. Jízdní vlastnosti dále zlepšil příplatkový podvozek SuperSport (u OPC sériově, pro některé verze za příplatek). Kromě adaptivních tlumičů a výkonnějších brzd přináší jinak řešenou přední nápravu s lepší přilnavostí. Asi největší chybou Insignie je značně kolísající kvalita dílenského zpracování (alespoň u předfaceliftových modelů), z míry pazvuků linoucích se z přístrojové desky a dveřních výplní bývají zákazníci hodně rozladění. Elektroinstalace je vcelku stabilní, častěji nefunguje jen vyhřívání sedadel, zámek pátých dveří nebo zazlobí jinak výkonné adaptivní světlomety AFL.

Motory, které doporučujeme
2.0 CDTi Biturbo 143 kW
Vznětový dvoulitr původem od Fiatu (2.0 MultiJet) získal díky dvojitému přeplňování vyhlazenější charakteristiku a mohutnější zátah z nejnižších otáček. Mechanicky šlo vždy o velmi odolný motor, z kterého mohli konstruktéři lehce dostat více než zde udávaných 400 N.m, limitem ovšem byly kapacity obou dodávaných převodovek. Rychlejší dvoulitrový diesel zatím z mainstreamových značek nikdo jiný nenabízí. Jen škoda, že zejména verze s pohonem 4×4 mají obrovskou hmotnost, které padne za oběť velká část bonusové dynamiky biturba.

Typické závady

Opotřebení spojky, poruchy dvouhmotových setrvačníků (nejvíce CDTI a 2.8 Turbo OPC)
Závady vyhřívání sedadel
Závady zadního diferenciálu eLSD (u některých sérií 4×4)
Poruchy turbodmychadel (2.0 Turbo)
Vibrace volantu (zkraje produkce, řečeno výměnou silentbloků)
Závady zamykání (nejčastěji zámek pátých dveří)
Pazvuky v interiéru
Poruchy adaptivních světlometů AFL

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Opel Insignia (2008 – 2017): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.