Astře byla často vytýkána jednoduchá vlečená zadní náprava, která nedosahuje přesnosti vedení kol víceprvkovými závěsy. Po letech je právě toto naopak devizou- zadní náprava je velmi odolná a servisně nenáročná. Naopak u přední nápravy lze narazit na vůle ve spojovacích tyčích řízení a táhlech stabilizátorů. Ačkoliv už základní ladění bylo zdařilé jak z hlediska jízdních vlastností, tak komfortu, Opel na svou dobu netradičně v nižší střední třídě nabízel možnost vybavit Astru elektronicky řízenými tlumiči. Ojetin s nimi je sice velmi málo, ale není důvod se jich bát- spolehlivost systému je dobrá. Stroze řešený hranatý interiér neomráčí kvalitou, ale ctí jednoduchost, přehlednost a praktičnost. Příjemným překvapením je prostornost málo prodávaného čtyřdveřového sedanu a naopak velmi hojně se vyskytující verze kombi. Obě verze jsou postaveny na podvozku s prodlouženým rozvorem (proti hatchbacku je delší o 9 cm), což se projevuje vysoce nadprůměrným místem pro nohy zadních cestujících. Paleta pohonných jednotek byla široká, trhu ojetin však dominují menší atmosférické benzínové verze 1.4 a 1.6 16V, jimž v poměrně těžké a mechanicky robustní Astře chybí pružnost. U benzínových motorů obecně jsou nejčastějším zdrojem závad EGR ventily (to u všech dieselů také), v malém měřítku lambda sondy, vadné zapalovací cívky nebo termostaty. Z dieselů je nejrozšířenější commonrailová 1.7 CDTi původem od Isuzu. Je to odolný motor, kulturou chodu a mírně „uskákaným“ průběhem točivého momentu však zaostává za větším 1.9 CDTi, který pochází od Fiatu. Nájezdy těchto verzí bývají obecně vyšší, proto se po letech častěji u ojetin vyskytují vadné váhy vzduchu , opotřebené vstřikovače i dvouhmotový setrvačník (mimo verzi 59 kW), nebo zatuhlé ovládání turbodmychadel. 1,9 CDTI ve verzi se 16 ventily (u 110 kW vždy, u 88 kW jen v některých sériích) seznam závad rozšiřuje o zatuhlé ovládání swirl klapek, které jsou součástí celého sacího modulu, který se často musí měnit celý. Malé diesely 1,3 CDTI (taktéž pochází od Fiatu, u Astry se ale nevyskytují moc často) vykazují při velkých kilometrických probězích pokročilé mechanické opotřebení, objevují se kusy se sníženou kompresí a vysokou spotřebou oleje. Vyhněte se verzím s robotizovanou převodovkou Easytronic (mohla se vyskytovat u motorů 1.4 16V, 1.6 16V, 1.8 16V a 1.3 CDTi): řadí nekomfortně, s dlouhými prodlevami a není ani dlouhodobě spolehlivá.
Motory, které doporučujeme
1.8 16V/92 nebo 103 kW
Na rozdíl od dieselů lehčí, tišší a konstrukčně jednodušší, na rozdíl od menších benzínových agregátů 1.4 a 1.6 16V už nepůsobí ospale a opravdu jede. Spolehlivost při dodržení nařízených intervalů výměny oleje i rozvodů nadprůměrná, spotřeba kolem 7 litrů.
Typické závady
- Prasklá tlačítka centrálního zamykání na klíčku
- Zadřené klapky v zakarbonovaném sacím potrubí (1.9 CDTI 110 kW)
- Vůle v kloubech poloos (zejména vozy do r.v. 2006)
- Koroze výfuku
- Poruchy klimatizace
- Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely)
- Poruchy alternátorů (diesely 1.9 CDTi)
- Porucha turbodmychadla nebo jeho regulace (diesely)
- Závady EGR ventilů
- Předčasné opotřebení spojky (2.0 Turbo OPC)
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
