Spolehlivost Golfu VI v zásadě ovlivňují jen použité motory. Jednoduchá benzínová 1.4 16v s 59 kW je slabá, ale i po letech bezproblémově funguje, stejně jako starý osmiventil 1.6/75 kW, ovšem dodávaný už jen na některé trhy a ve světle pružných a tichých čtyřválců 1.2 TSI tehdy pro zákazníky nepříliš atraktivní. Všechny motory TSI zde mají rozvodový řetěz, jehož problémy jsou již legendární.

Chrastění, protažení řetězu až následné přeskočení se dotklo prakticky všech verzí TSI až do roku 2012 (tedy takřka po celou dobu existence Golfu VI). Zdaleka nejvíc jich bylo u 1.2 a 1.4 TSI, u dvoulitrů pro GTI se s tím setkaly servisy už také, ovšem v neporovnatelně menším měřítku. Motory 1.2 TSI měly občas také problémy s regulací tlaku (spíše v prvních ročnících), velký prostor kolem maličkého motoru vyhovuje také kunám, které často způsobují poškození zapalovacích kabelů. Motory 1.4 TSI ve verzi pouze s turbodmychadlem (90 kW) mají z důvodu slabšího olejového čerpadla o něco choulostivější rozvody než výkonnější verze s kombinovaným přeplňováním Twincharger (turbo/kompresor). U druhých jmenovaných se zase v malém měřítku objevilo praskání výfukových svodů, velmi vzácně dokonce i praskání pístů. Obecným problémem TSI mimo základní 1.2 jsou i občas zlobící variátory časování ventilů.

Diesely měl Golf VI již výhradně common-railové. U 1.6 TDI se častěji objevují závady vstřikovačů, výkonnější dvoulitry jsou ve střednědobém horizontu lepší volbou, byť poddimenzované ukotvení jedné z napínacích kladek je podle mechaniků stále časovanou bombou. Navíc spolehlivější pohon olejového čerpadla zde měla jen jedna „nevyvažovaná“ varianta motoru 2.0 TDI 81 kW z prvního roku výroby.

Podvozek je vcelku bezproblémový, občasná nutnost měnit zadní silentblok předního spodního ramene je společný s předchůdcem. S alternativním pohonem 4×4 (Haldex 4. generace) se nepojí žádné významnější servisní potíže, stejně jako s příplatkovou dvouspojkovou skříní DSG (u menších motorů se 7 st., u dvoulitrů robustnější 6 st.). Proti předchůdci jsou použité interiérové materiály kvalitnější, občasným stížnostem na rezonance v palubní desce se však ani VW nevyhnul.

Motory, které doporučujeme
2.0 TDI 81 kW do 6/2009

Nejslabší naftový dvoulitr z prvního roku výroby a kódem CBDC se vyznačuje zvenčí neviditelnou výhodou. Na rozdíl od ostatních stejně velkých sourozenců neměl modul vyvažovacích hřídelí. Jeho olejové čerpadlo tedy nepohání choulostivá tenká šestihranná hřídelka a nemusíte se bát, že selže a motor se zničí. Je to jinak dobrý agregát. Sice žádný dravec, ale dostatečně pružný i úsporný. Škoda jen pouze pětistupňového manuálu u této konkrétní verze, alternativně šlo však pořídit šestistupňové DSG.

Typické závady

• Praskání výfukových svodů (1.4 TSI 118 kW do r. 2010)
• Závady řetězových rozvodů (zejména 1.2 TSI a 1.4 TSI 90 kW, vzácně i veškeré zbylé silnější motory TSI do r. 2012)
• Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely)
• Vadné vstřikovače (1.6 TDI, méně často 2.0 TDI, vzácně i u starších benzínových motorů TSI)
• Vylomení šroubu držícího kladku rozvodového řemene s fatálními následky pro motor (velmi vzácně u 2.0 TDI)
• Zadření motoru 2.0 TDI po protočení hřídelky pohonu olejového čerpadla (více jeté kusy s výjimkou „nevyvažované“ verze 81 kW s kódem CBDC)
• Závady klimatizace (obvykle kompresoru)
• Závady variabilního časování ventilů (1.4 TSI, vzácněji i všechny větší verze TSI)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volkswagen Golf VI. generace (2008 – 2012): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Na druhou stranu je potřeba i z něčeho slevit: kvalita použitých materiálů je zde ze všech koncernových modelů nejnižší, stejně jako například kvalita odhlučnění. Co naštěstí zůstalo na stejné úrovni, je dobrá protikorozní ochrana. Platforma všech tří modelů je totožná s Golfem V či Octavií II, zavěšení kol je odolné a do hranice 150 000 km obvykle nevyžaduje žádnou pozornost. Drtivou většinu motorů také známe z koncernových aplikací.

Specialitou určenou výhradně Seatu byly vysokovýkonné verze motoru 2.0 TSI pro Leon Cupra, Cupra 310 Limited Edition či Copa Edition, pouze model Cupra R se 195 kW používal motor identický například s Audi S3. Jejich výskyt v bazarech je spíše teoretický, to už dříve narazíte na pseudoterénní Alteu Freetrack, která podobně jako třeba Octavia Scout kombinuje zvýšenou světlou výšku (18 cm) s rozšířeným ochranným oplastováním karosérie. Ovšem pozor! Pohon 4×4 zde byl k mání pouze v kombinaci s výkonnými motory 2.0 TFSI 147 kW a 2.0 TDI-PD 125 kW, z nichž ten druhý je po letech opravdu past už proto, že kombinuje nespolehlivou techniku vstřikování Piezo-PD s filtrem pevných částic.

Toledo skončilo v roce 2009, u něj jsou diesely ještě vždy s technikou TDI-PD. Dále už obecně: Všechny diesely, atmosférické benzínové motory 1.4, 1.6 a přeplňovaný 2.0 TFSI mají řemenové rozvody, benzínové motory FSI a TSI pak řetězové, které občas (u malých 1.2 TSI nejčastěji) zlobí. Všechny zdejší dvoulitrové diesely se obešly bez vyvažovacích hřídelí, mají tedy spolehlivý pohon olejového čerpadla, s výjimkou verze 2.0 TDI 8V 103 kW však u nich může hrozit vzácné vylomení šroubu držícího jednu z napínacích kladek v hliníkové hlavě válců.

Motory, které doporučujeme
1.9 TDI-PD 77 kW

Legendární naftová devatenáctistovka ve výkonnější verzi se 77 kW figurovala u všech tří modelů, Leonu, Altey i Toleda. Platí pro ni totéž co u jiných vozů koncernu VW: V ojetém stavu přináší víc jistoty než složitější a silnější dvoulitrové diesely. Nástupnická commonrailová šestnáctistovka nabízená po roce 2010 pro Alteu a Leon je sice tišší a úspornější, ale subjektivně tak dobře natáhne a často ji zlobí vstřikovače. Kdo motoru 1.9 TDI dopřával pravidelný nešizený servis a vyhnul se nákupu verze s tehdy příplatkovým filtrem pevných částic (vozy dovezené ze západní Evropy jej někdy mají), tomu bude fungovat velmi dlouho.

Typické závady

• Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely s manuálem i DSG)
• Prasklá hlava válců 2.0 TDI-PD 16V z prvních let výroby
• Závady EGR ventilů
• Průnik nafty do motorového oleje z důvodu netěsnících vstřikovačů nebo vadného tandemového čerpadla (více jeté verze TDI-PD)
• Závady převodovek DSG
• Závady řetězových rozvodů (benzínové verze TSI, nejčastěji 1.2)
• Vadné vstřikovače (u 1.6 TDI a 2.0 TDI/Piezo dříve, u ostatních dieselů při vyšších nájezdech, vzácně i u TSI)
• Vylomení šroubu držícího kladku rozvodového řemene s fatálními následky pro motor (vzácně u 2.0 TDI, ne u 8V verze)
• Praskání výfukových svodů (1.4 TSI do r. 2010)
• Závady na systému časování ventilů (1.4 TSI, 1.8 TSI, 2.0 TSI)
• Závady na systému DPF
• Závady swirl klapek sání (2.0 TDI, s výjimkou verze 2.0 TDI 8V 103 kW)
• Závady ventilace/klimatizace

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Seat Altea (2004 – 2015): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Samo auto však v průběhu let hodně zrálo. První ročníky byly (na poměry značky VW) často velmi nekvalitní, čímž se nemyslí je horší dílenské zpracování, ale i celkově vyšší poruchovost. Výraznější zlepšení se událo v roce 2007. Tehdy Touran prošel malým faceliftem. Nabídka motorů je obrovská, ale opravdu dobrých zcela nerizikových agregátů je málo. Jedním z nich je benzínová šestnáctistovka, ta si však v těžkém a rozměrném voze často sahá na dno. Částečně by šlo doporučit i 2.0 FSI, eventuálně méně jeté verze 1.4 TSI, které zde vždy kombinují přeplňování turbo+kompresor.

Složitá technika na malém motoru jakž takž drží, jen občas zde prasknou výfukové svody, výjimečně se řeší i rozvodové řetězy. Dle poznatku servisů ne tak často jako u jednodušších verzí přeplňovaných pouze turbodmychadlem. Ty však Touran nedostal. Problém s rozvodovými řetězy ale naplno zasáhl malé motory 1.2 TSI (zde od r. 2010), které ovšem mají v Touranu malý podíl.

Nejvíce je tradičně dieselů, bezpečnou orientaci mezi nespočtem různě rizikových kódů motorů (zejména u dvoulitrů) však doporučujeme jen znalcům. Rozumnou jistotou bývají verze 1.9 TDI-PD bez filtru DPF a po soukromém majiteli, který naplno nevyužíval zhoubných long-life servisních intervalů. U novějších motorů 2.0 TDI-CR 103 a 125 kW (nabízených po velké modernizaci v roce 2010) by neměl hrozit známý problém s protočením hřídelky pohonu olejového čerpadla, neboť verze pro Touran nepoužívaly vyvažovací hřídele. Vzácné vylomení šroubu držícího jednu z napínacích kladek v hliníkové hlavě válců se jich však týká stále. Menší common-railová 1.6 TDI je zatím po mechanické stránce pohodová, zde zlobí spíše vstřikovače a tíhou vozu zvýrazněný mdlý projev v nejnižších otáčkách. U starších dieselů se často vyskytují problémy s příplatkovým přídavným naftovým topením, buď zásluhou zanesené spalovací komory, vadné řídící jednotky nebo netěsnosti čerpadla.

Motory, které doporučujeme
1.9 TDI-PD

V těžkém Touranu až tak dobře (rychle) a superúsporně nejezdí, v ojetém stavu však přináší mnohem větší jistotu než složitější a silnější dvoulitrové diesely. Kdo jezdí s rozumnými výměnami oleje (ideálně po 15 000 km) a k autu se trochu chová, tomu může sloužit věky. Vhodné by bylo zvolit vozy až po první mírné modernizaci (2007), pozor však na problematické verze s filtrem DPF (kódy motoru BXJ a BLS). Často číhají u vozů dovezených z Rakouska či Německa.

Typické závady

• Rezonance a pazvuky z palubní desky (do r. 2007)
• Rychlé opotřebení některých materiálů v interiéru do r. 2007 (sloupané gumové povlaky dveřních madel, plasty citlivé na poškrábání, atd.)
• Vadné zapalovací moduly (benzínové verze)
• Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely s manuálním řazením)
• Škody v důsledku long life intervalů výměny oleje, zejména u dieselů: opotřebená turbodmychadla, rozleptaná gumová těsnění atd.
• Prasklá hlava válců 2.0 TDI-PD 16V z prvních let výroby
• Závady EGR ventilů
• Průnik nafty do motorového oleje z důvodu netěsnících vstřikovačů nebo vadného tandemového čerpadla (více jeté verze TDI-PD)
• Závady převodovek DSG
• Závady řetězových rozvodů (benzínové verze TSI, nejčastěji 1.2)
• Vadné vstřikovače (u 1.6 TDI a 2.0 TDI/Piezo dříve, u ostatních dieselů při vyšších nájezdech, vzácně i u 1.4 TSI)
• Vylomení šroubu držícího kladku rozvodového řemene s fatálními následky pro motor (vzácně u 2.0 TDI, ne u 8V verze)
• Závady synchronizace manuální převodovky (zejména u 2. stupně, nejčastěji u dieselů TDI-PD)
• Závady posilovače řízení
• Závady případného naftového topení
• Praskání výfukových svodů (1.4 TSI do r. 2010)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volkswagen Touran I. generace (2003 – 2015): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Oba čtyřválce, 1.6D a 2.0D, pochází od francouzského koncernu PSA, pouze se nejmenují HDi. Doporučujeme volit větší dvoulitr, ovšem ne z úplně prvních let výroby. Menší šestnáctistovka je známá závadami turbodmychadel a po letech i hromaděním karbonu, navíc již od prosince 2005 dostala ve volvech sériově filtr DPF, s nímž se po letech pojí také zbytečné investice a problémy.

Na dvoulitrech 2.0D zlobí občas jen EGR ventily a u hodně jetých kusů pak ještě dvouhmotové setrvačníky, jinak jde ovšem o velice zdařilý agregát. O pětiválcích (benzínových 2.4 a 2.5 T5, a dieselech 2.0 D3/D4 a 2.4 D5) se lze zmínit pouze okrajově, jejich podíl mezi ojetinami je poměrně malý. Benzínové pětiválce mají vysokou spotřebu, běžně od 9 do 12 litrů, vrcholná verze T5 (je-li jako předokolka) pak i velmi nekomfortní odpružení.

Naftové pětiválce jsou výborné, berou jen kolem 6 litrů – pokud jsou spojeny s manuálem. U verze D5 pozor na automatickou převodovku (manuál v kombinaci s D5 přišel až v roce 2007), je totiž mírně poddimenzovaná, hodně citlivá na čistotu oleje, zvyšuje spotřebu až o 1,5 litru a v kombinaci s ní musel být točivý moment motoru snížen o 50 N.m.

Platforma společná s Fordem přinesla i část jeho elektroinstalace, z čehož plynou různé drobné problémy s ní. Například větší přechodové odpory v konektorech atd. Poměrně často u Volva odchází výměníky klimatizace, na kterých tlející listí a nečistoty udržují trvalé vlhko, což v kombinaci s posypovou solí znamená brzkou zkázu. Některé originální díly jsou drahé. Například zmíněný výměník stojí až 13 tisíc. překvapivě rozšířená je ale druhovýroba na tento model, a to i u dílů, které nejsou záměnné s masově rozšířeným Focusem. Na rozdíl od Fordu potěší i výborná protikorozní ochrana.

Motory, které doporučujeme
2.0 107 kW

Všechny zdejší benzínové čtyřválce pocházejí od Fordu a jsou velice spolehlivé. Největší dvoulitr poskytuje i těžšímu kombi solidní dynamiku při průměrně osmilitrové spotřebě, problémů s motorem je absolutní minimum. Stejně jako agregát 1.8 16v má bezúdržbový rozvodový řetěz. Problém je v menším rozšíření této verze (na trhu převažují diesely), její hledání se však rozhodně vyplatí.

Typické závady

• Vadná ložiska ko
• Závady EGR ventilů (francouzské diesely 1.6 a 2.0D)
• Závady škrtících klapek (benzínové verze 2.4 a T5)
• Závady odvětrávání klikové skříně (T5)
• Závady automatických převodovek (u pětiválců)
• Opotřebené dvouhmotové setrvačníky (diesely s manuálním řazením)
• Perforovaný chladič klimatizace
• Závady turbodmychadel (zejména 1.6 D, vzácněji T5)
• Závady vstřikovačů (diesely při velkých nájezdech)
• Zablokované swirl klapky v sání (D5)
• Drobnější závady elektroinstalace

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo S40 II. generace (2004 – 2012): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Ani u novějších modelů ale terénní schopnosti nepřekračují možnosti mnohem menších „allroadových“ derivátů osobních vozů, ať už jde o trekové kombi Volvo XC70 nebo třeba Škodu Octavia Scout.

Překvapivé je, že zvenčí nesmírně robustní švédský vůz ukrývá pod povrchem mnoho slabších míst. V první řadě podvozek, který byl proti výchozím modelům S60/S80 první generace jen nepatrně posílen a pod váhou více než dvoutunového auta se zrychleně rozkládá. Téměř každý majitel již řešil hučící ložiska kol, při vyvěšení zadních kol hrozí špatné sednutí vinuté pružiny a přední zavěšení bývá do hranice 200 000 km zralé na kompletní generálku. Typickou závadou je také nefunkční připojování zadních kol, obvykle z důvodu strženého tisícihranu „odbočky“ v rozvodovce. Že majitelé jezdí výhradně s předním pohonem často ani nepoznají, proto je vhodné při koupi vyzkoušet funkčnost systému například prudkým rozjezdem na trávě, při němž se musí zadní kola připojit.

Další starosti u ojetin dělají automatické převodovky. Volvo s příčně uloženým motorem nemohlo využít tak mohutně dimenzovaných skříní jako třeba vozy s podélně uloženým motorem a výsledkem byl jen kompromis- zdejší kompaktní automaty Aisin jsou limitovány velikostí přenositelného točivého momentu, navíc jsou nadměrně citlivé na čistotu olejové náplně. Kdo zanedbá pravidelné výměny oleje nebo převodovku přetěžuje například častým taháním vleku či načipováním motoru, dříve nebo později bude platit mnoho desítek tisíc za opravu převodovky. Manuální řazení je v vidění zřídka, zde zase hrozí riziko investic do předčasně opotřebeného spojkové obložení a dvouhmotového setrvačníku.

Z motorů je v zásadě doporučitelný jen diesel, který si nízkou spotřebou na pozdější opravy alespoň vydělá. Benzínové verze mají vysokou spotřebu a případě dvojitě přeplňovaného 2.9 T6 i dost svých problémů. Častou závadou XC90 jsou i popraskaná plexiskla předních světlometů. Bez poškození je nelze oddělit, takže se mění celý drahý světlomet. Bohužel majitelé vozů s nepoškozenými světly jsou v ohrožení, neboť díky geniálně jednoduchému systému jejich demontáže je lze zcizit i bez nářadí doslova během několika sekund.

Motory, které doporučujeme
2.4 D5 120 kW
Nejstarší verze pětiválcového dieselu se vyráběla pouze do roku 2006, byla však ze všech nejspolehlivější. Plnila pouze emisní normu Euro 3 a proto se obešla bez občas zlobících klapek v sacím potrubí i filtru DPF, který navíc zvyšuje spotřebu. Velká škoda že tyto vozy již mají v současnosti hodně najeto, pečlivě servisovaný exemplář s tímto motorem se však stále vyplatí koupit.

Typické závady

• Poruchy automatických převodovek
• Nefunkční připojování pohonu zadních kol (protočený tisícihran na hřídeli)
• Závady škrtících klapek (zážehové motory)
• Závady turbodmychadel (především 2.9 T6)
• Praskání a „mléčnění“ plexiskel předních světlometů
• Hlučná ložiska kol
• Závady vstřikovačů (diesely při vyšších nájezdech)
• Rozlomené táhlo ovládající klapky v sacím potrubí (D5 od 136 kW)
• Ředění oleje naftou (u D5 s filtrem DPF)
• Závady EGR ventilů
• Závady odvětrávání klikové skříně (zážehové motory)
• Závady centrálního modulu elektroinstalace
• Závady čerpadla na spojce Haldex (sporadicky)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo XC90 I. generace (2002 – 2014): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Bohužel právě motory bývají po letech největším problémem řady 996, což známé žebříčky spolehlivosti sestavované ze statistik německých technických kontrol (TÜV) neprozradí – z nich se dozvíme nanejvýš to, že průměrná málo jetá a majitelem dobře opečovaná devětsetjedenáctka má minimum problémů s podvozkem, řízením, brzdami a elektroinstalací.

Co se týče motorů, zjednodušeně by se dalo napsat, že všechny verze s objemem přesně 3600 cm3 (v modelech 911 Turbo, GT3, GT2) jsou i při sportovnějším stylu jízdy spolehlivější než slabší verze s objemem 3387 ccm (Carrera do 2001) a 3596 cm (Carrera od 2001, Targa). Kromě různých mechanických odlišností je to dáno i jejich o dost výkonnějším mazáním (u Turba a GT2 i chlazením).

Při koupi jakékoliv 911 se vyplatí přizvat zkušeného mechanika, ať už ze značkového servisu, nebo zasvěceného nadšence. U běžných verzí rozhodně pozor na úniky oleje skrz těsnění pomocného hřídele pohonu řetězových rozvodů a jednou za čas preventivní výměnu jeho nepříliš kvalitního ložiska. Pokud se zadře, končí to vždy „potkáním“ motoru a kapitální škodou.

Určitá spotřeba oleje je u 911 normální, pokud je však nápadně vysoká, mohlo již dojít k deformaci bloku a poškození kluzné povrchové vrstvy válců, což je u starších 996 celkem častá a oficiálně neopravitelná závada, končící výměnou polomotoru.

Někdy se vyskytují také závady na systému variabilního časování ventilů Variocam. Vzhledem ke koncepci motoru vzadu a chladičů vpředu je chladící systém úměrně délce svého vedení choulostivější na netěsnosti. Překvapuje slušná výdrž automatických převodovek Tiptronic (samozřejmě při pravidelné výměně náplně), stav u manuální převodovky je často závislý od „horlivosti“ předchozího majitele. Zbrkle řadící řidiči toužící vypálit z křižovatky světelnou rychlostí většinou poškodí synchronizaci, nejčastěji druhého stupně.

Spojka je poměrně ostrá, její obložení vydrží průměrně asi 100 000 km. Častější zhasnutí motoru při neopatrném rozjezdu dokáže zničit i dvouhmotový setrvačník.

Vozy s karosérií kupé (ne Cabrio, ne Targa) mají nejtužší a zároveň nejlehčí karosérii, z čehož pramení jejich nejlepší jízdní vlastnosti. Dobrým tipem jsou verze s pohonem všech kol (911 Carrera 4/4S, 911 Turbo), s kterými se Porsche 911 stává nečekaně použitelné a „vstřícné“ i v nepříznivém počasí. Nevýhodou pramenící z koncepce je velmi špatná přístupnost motoru, větší zásahy vždy vyžadují jeho demontáž z vozu.

Motory, které doporučujeme
911 Turbo

Výhoda top modelu vyplývá nejen z bohaté výbavy a sériově instalovaného pohonu všech kol, který umožňuje bezpečné využití obrovského výkonu, ale i z mechanicky odolnějšího motoru. Objem je sice zdánlivě stejný jako u faceliftové Carrery 3.6, ale jde o jinou konstrukci. I díky velmi výkonnému mazání se suchou skříní, separátním zásobníkem oleje a sedmi olejovými čerpadly je mnohem odolnější a lépe snáší skutečnou sportovní jízdu. Fajnšmekři zvolí verzi s manuálem a spojkou ostrou jako křen, ti ostatní „přívětivější“ verzi s automatem Tiptronic S.

Typické závady

• Úniky oleje z motoru (nejčastěji přes gufero klikového hřídele)
• Opotřebené spojky i synchronizace u manuálních převodovek
• Netěsnosti chladícího okruhu (zejména do faceliftu)
• Poškozená kluzná vrstva válců
• Závady variátoru časování ventilů Variocam
• Přidření motoru následkem odlévání oleje při velmi ostrém jízdním stylu (mimo Turbo, GT2 a GT3)
• Drobné závady elektroinstalace

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Porsche 911 (996) (1997 – 2006): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Právě v jízdních vlastnostech se C4 projevuje jako vůz dvojí tváře: na hladké kvalitním povrchu se chová mimořádně dobře, krásně drží stopu a můžete si s ním dovolit takřka sportovní jízdu. Na nekvalitním povrchu (v naší zemi převažujícím) se naopak chová podivně rozhádaně, v zatáčce mu dokonce umí již po přejezdu menšího výmolu uskočit záď. Velkou slabinou podvozku jsou také sklony přední nápravy k vibracím, což znají u majitelé verzí C4 Picasso. Každý servis to řeší jinak (někdo nastavením jiné geometrie, jiný třeba zvýšením přítlaku hřebene řízení k pastorku), základem je však vždy precizní vyvážení kol a nasazení pokud možno nejmenších ráfků, které na přední ramena působí co nejmenší pákou.

Vyhněte se prvním ročníkům, které trpěly vleklými problémy s elektroinstalací. Obvykle jde o závady vyplývající z nekvalitně provedené kabeláže, občas odejde přímo některý z řídících modulů. V tomto ohledu jsou trochu jistotou až vozy takzvané fáze 2, tedy po modernizaci v roce 2008. U nich si ale dejte pozor zase na motory 1.6 VTi a 1.6 THP, které sice krásně jedou, ale právě při náběhu výroby trpěly množstvím problémů, dokonce i mechanického charakteru – selhávající řetězové rozvody.

Trochu spornou volbou je i oblíbený diesel 1.6 HDi. Jeho sklony k hromadění karbonu udává snad každý autoservis, u výkonnější verze lze navíc často narazit na filtr DPF (FAP), který zde ještě postaru vyžaduje doplňování aditiva každých 60 000 km. Mimoto se u verzí 80 kW alternativně objevovala i robotizovaná převodovka BMP6. Problémy s ní nemusí být jen záležitostí vadného elektrohydraulického bloku, někdy stačí i zvýšený mechanickým odpor, s nímž si systém nastavený na přesně definované odpory a tahy náhle neví rady. S touto skříní se pojí i častější závady na spojkovém obložení.

Motory, které doporučujeme
1.4 16v

Tato základní a i jedna z nejčastějších motorizací je stejně jako větší 1.6 16v vhodná hlavně kvůli své jednoduchosti a nízkým nárokům na palivo. Auto samo má dost jiných „ much“, proto není třeba zvyšovat jejich počet záměrným pořizováním vesměs choulostivějších výkonnějších motorů. Spotřebu lze udržet do 7 litrů a i z hlediska dynamiky běžným nárokům nenáročného zákazníka (jiný si starou C4 nejspíš nekoupí) postačuje.

Typické závady

• Závady čidel teploty chladící kapaliny (1.6 VTi, symptomem špatné studené starty)
• Rozladěné časování rozvodů u VTi a 1.6 THP
• Závady elektroinstalace – hlavně u prvních ročníků. Široké rozpětí problémů
• Závady zamykání
• Prasknutí panoramatického střešního okna u kupé. Důsledek nízké tuhosti karosérie v krutu
• Vibrace přední nápravy
• Závady lambda sond (benzínové motory)
• Závady proměnného časování ventilů – VTi a THP
• Závady turbodmychadel (1.6 HDi)
• Závady EGR ventilů (2.0 HDi)
• Závady dvouhmotových setrvačníků (1.6 HDi/80 kW a 2.0 HDi)
• Ztráta chladící kapaliny (některé kusy VTi a THP měly z výroby slabě dotaženou hlavu válců)
• Zatuhlé čepy zadních brzdových třmenů (vrzání)
• Závady čerpadla chladící kapaliny pro větev turbodmychadla (THP)
• Závady robotizovaných převodovek BMP6
• Závady podtlakového okruhu (1.6 HDi)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Citroën C4 I. generace (2004 – 2010): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Robustní „grunt“ umožňuje i takto malému autu vydržet klidně půl milionu kilometrů, podmínkou je však výběr správného motoru. Dva agregáty jsou při správné údržbě takřka nezničitelné. V první řadě atmosférický diesel 1.9 SDI s rotačním vstřikovacím čerpadlem (TDI v první Fabii už má vždy komplikovanější systém PD), a pak také poslední verze starého českého motoru OHV 1.4 MPI (44 nebo 50 kW). Ten bývá mnoha kupujícími kvůli archaické konstrukci trochu podceňován, vykazuje však obrovskou životnost a jsou s ním i přes vyšší spotřebu spjaty nižší udržovací náklady než s jinak dobrým 1.4 16v/55 kW nebo jeho méně pružnou, až ve vyšších otáčkách svižnější verzí se 74 kW.

U motoru OHV (který vzácně existoval i ve velmi slabé litrové verzi s výkonem 37 kW) se občas objeví vadné těsnění pod hlavou, to však pořídíte za tři sta korun a jeho výměnu zvládne každý vesnický mechanik, stejně jako výměnu mírně nataženého rozvodového řetízku. Ten zde nikdy nepřeskočí ani nezpůsobí (kromě mírně rozladěného časování ventilů) žádnou vážnější škodu, což bohužel není případ tříválců 1.2 THP.

Problémy s přeskakujícími rozvody jsou i nich stejně známé jako sklony k přepalování oleje při dlouhých dálničních jízdách. Výjimkou nejsou ani těžší závady, například podpálené ventily.

Turbodiesely TDI-PD byly drahé, jsou tedy málo rozšířené. Je dobré vědět, že spolehlivost tříválce 1.4 TDI není o nic horší než u čtyřválce 1.9 TDI (tříválec z něj ostatně přímo vychází), preference většího 1.9 je dána hlavně plynulejším chodem, prakticky stejnou spotřebou (kolem 5,5 litru) a výrazně lepší dynamikou v širším rozpětím otáček.

Mezi ojetinami je poměrně oblíbená vrcholná naftová verze RS s 96 kW a šestistupňovým manuálem, tyto vozy však v rukách dynamicky jezdících řidičů zažívaly nelehký život a hodně často vyžadují opravy spojky, dvouhmotového setrvačníku a rychleji vytlučeného tvrdšího podvozku.

Podvozek Fabie (zejména co se týče přední nápravy) sice není vzorem naprosté odolnosti ani u více harmonicky odpružených běžných verzí, je však levně opravitelný. Jednou z nejdražších „nemotorových“ závad je selhání elektrohydraulického řízení, jehož modul stojí v originále téměř dvacet tisíc korun. Riziko nutnosti jeho výměny je však už dnes velmi nízké.

Motory, které doporučujeme
1.4 MPI (44 nebo 50 kW)

Poslední aplikace původního škodováckého motoru OHV. Zde má zvětšený objem na 1,4 litru, hydraulické vymezování ventilové vůle, elektronicky řízenou škrtící klapku a lepší odhlučnění. Nemá radost z otáček, v těch středních ale táhne lépe než motory 1.4 16v a hlavně má obrovskou životnost. A kdyby se náhodou – výměna rozvodového řetězu (u motorů OHV opravdu kratičkého) je v praxi mnohem levnější než výměna řemenových rozvodů u silnějších motorů, riziku selhání těsnění pod hlavou lze předejít častější výměnou chladící kapaliny. V nejčastěji používaných otáčkách se obě varianty od sebe takřka neliší, hledat výkonnější verzi s 50 kW tak není nutné.

Typické závady

• Opotřebené silentbloky předních ramen
• Klepající tyčky stabilizátoru
• Hučící ložiska kol
• Selhání řetězových rozvodů (HTP)
• Závady zapalovacích cívek, lambda sond
• Škody v důsledku nadměrné tvorby karbonu u HTP (ochromená zdvihátka ventilů, následně podpálené ventily)
• Závady škrtících klapek (benzínové verze obecně)
• Průnik nafty do oleje vadným tandemovým čerpadlem nebo netěsnostmi jednotek PD (TDI-PD)
• Vzácně vadné těsnění pod hlavou (1.0 a 1.4 MPI „OHV“)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Škoda Fabia I. generace (1999 – 2007): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Podvozek mechanicky odpovídá zmíněné Vectře, po letech provozu na špatných silnicích ukazuje spíše slabiny. Například rejdový čep předních ramen nelze měnit samostatně, pouze s celým drahým hliníkovým ramenem, u hodně jetých a vytěžovaných vozů jsou běžné i vůle ve víceprvkové zadní nápravě. Poznáte je podle efektu „vlaku jedoucího přes výhybky“.

Při zkušební jízdě se zaměřte na hluky od zadní nápravy. Obvykle je mají na svědomí volná ložiska zadních kol, která je nutno měnit spolu s celým nábojem. Občas se objevují i prasklé pružiny, obvykle po zeslabení korozí, která hlodá také na výfuku a pomocných rámech náprav. Naopak karosérie (zatím) nerezne vůbec. Výhodou proti Opelu je stabilnější elektroinstalace, zřejmě zásluhou toho, že Fiat používá některé vlastní elektronické moduly.

U motorů obecně zpozorněte u více jetých dieselů. Sice nejsou špatné, netrpí žádnými těžkými mechanickými závadami, přesto si po letech provozu mohou žádat nemalé investice. U čtyřválců (1.9 MultiJet) kombinovaných s manuálním řazením často odchází dvouhmotový setrvačník, v pokročilejším věku se pak u nich řeší vstřikovače, EGR ventily nebo filtry DPF (jsou-li instalovány). Vrcholný pětiválec 2.4 MultiJet nemá kvůli automatické převodovce (u ní dodržujte pravidelné výměny oleje) až o tolik lepší dynamiku, zato má o dva litry vyšší spotřebu a navíc je i zbytečně těžký, což opět neprospívá výdrži přední nápravy.

Čtěte také: Renault Espace IV. generace (2002 – 2014): Profil ojetiny
Pohodově naladěné Cromě dobře padnou benzínové motory, které ani nepřinášejí žádné nečekané servisní výdaje. Zdejší osmnáctistovku už tradičně chválíme i v Opelech, větší „řetězový“ motor 2.2 pochází také od GM, naštěstí nejde o problémovou přímovstřikovou verzi Direct. Ve vzácných případech se i zde objevily potíže s chrastícími řetězy, případů však není mnoho a týkají se spíše vozů z prvních let výroby.

Motory, které doporučujeme
1.8 16v 103 kW

Osmnáctistovka s variabilním časováním ventilů pochází od Opelu a i v jeho modelech patří k těm nejzdařilejším. Díky velice dobrému zpřevodování (byť pouze pětistupňového manuálu) dosahuje takřka dynamiky většího motoru 2.2 16v (zrychlení z 0 na 100 km/h má menší pouze o 0,1 s a maximální rychlost o 4 km/h), je však o více než litr úspornější (zde kolem 8,5 l/100 km).

Typické závady

• Prasklý mechanismus dveřní kliky
• Závady alternátorů (1.9 MultiJet)
• Zadřené klapky v zakarbonovaném sacím potrubí (1.9 MultiJet 110 kW a 2.4 MultiJet)
• Závady ložisek kol (obvykle zadní)
• Vůle v obou nápravách (více jeté kusy)
• Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely s manuálním řazením)
• Porucha vstřikování a EGR ventilů (více jeté diesely)
• Závady EGR ventilů (diesely)
• Závady řetězových rozvodů (velmi vzácně u 2.2 16v)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Fiat Croma II. generace (2005 – 2010): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Výměna řetězu není u Yarisu nic extrémně drahého. Ačkoliv spolu s řetězem se mění i příslušná rozvodová kola (což výrobce doporučuje), cena i s prací ve značkovém servisu většinou nepřesáhne 11 tisíc korun. Od roku 2009 však již touto závadou motory netrpí. Kdo chce mít jistotu, nechť volí co nejnovější ročníky.

Zatímco v Aurisu občas míval motor 1.3 VVT-i 74 kW u více jetých kusů sklony k mírně vyšší spotřebě oleje, u menšího a lehčího modelu to ve větším měřítku pozorováno nebylo.

Naprosto fantasticky v tomto autě funguje diesel 1.4 D4-D. Točivý moment 190 N.m si s Yarisem jen pohrává, motor většinu času pracuje ve zlomkovém zatížení a klidnější jezdec dokáže lehce udržet spotřebu mírně nad čtyřlitrovou hranicí. Motor je spolehlivý a ve verzi Euro 4 se ještě obešel bez filtru DPF, což zvyšuje jeho atraktivitu.

Zajímavým modelem je decentně sportovně laděný Yaris TS s motorem 1.8 VVT-i. Liší se strmějším řízením, mírně tužším podvozkem i specifickou výbavou – třeba hezkým analogovým přístrojovým panelem, zatímco běžný Yaris má digitální přístroje. Pružnost velkého motoru nemá chybu a jízda je i přes nižší papírový výkon nakonec příjemnější než s ostatními sportovními deriváty původně městských vozů, takže nevypínatelné ESP majitele ani netrápí. Spolehlivost je dobrá, ceny jsou ale vysoké a ojetin minimum.

Velkým kladem Yarisu jako takového je odolný podvozek. Čepy ramen i silentbloky vydrží věčnost. Trochu horší je životnost ložisek kol, týká se to však jen starších kusů, u nichž výrobce ještě nenasadil posílené díly (Toyota při jakékoliv četnější závadě problém rychle řeší, mnohdy i výměnou dodavatele). Vyhněte se kusům s robotizovanou převodovkou MMT. Spojkové obložení v ní mnoho nevydrží, nová spojková sada stojí v originále kolem dvanácti tisíc.

Z drobnějších evidovaných závad stojí za dále zmínku občas tekoucí vodní pumpy nebo vadné snímače ABS, obojí však byla také vcelku rychle řešeno změnou dodavatele.

Motory, které doporučujeme
1.3 VVT-i 74 kW
Naftový Yaris 1.4 D4-D jezdí velmi dynamicky a při zvolnění tempa klidně i se čtyřlitrovou spotřebou, malé auto se však kupuje převážně do města a pro jízdy na kratší vzdálenosti, kam se diesel z mnoha důvodů nehodí. Rozumnější volbou je proto benzínový motor, ideálně výkonnější varianta motoru 1.3 VVT-i, nabízená od roku 2009. Proti starší verzi se 64 kW již má variabilní časování ventilů všech ventilů a ani se jí netýkají dřívější problémy s nataženými rozvodovými řetězy. Pružnost je vzhledem k objemu vynikající, spotřeba kolem 6 litrů.

Typické závady

• Natažené rozvodové řetězy (1.0 VVT-i a 1.3 VVT-i do roku 2009)
• Hlučná ložiska kol (více jeté kusy)
• Opotřebená spojka (hlavně verze s robotizovanou převodovkou MMT)
• Vadné lambda sondy (vzácně, benzínové verze)
• Netěsné vodní pumpy
• Vadná čidla ABS
• Závady EGR ventilu (diesel, ale zřídka)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Toyota Yaris II. generace (2005 – 2011): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.