Volvo XC90 je typické SUV, u nějž nebyly terénní schopnosti žádnou velkou prioritou konstruktérů. Má sice vyšší světlou výšku (218 mm), ale jen velmi průměrnou odolnost zavěšení a hlavně jednoduchý pohon 4×4, realizovaný spojkou Haldex. Až do roku 2006 šlo o Haldex druhé generace, který na rozdíl od generace třetí (instalované u faceliftových modelů po roce 2006) nedisponuje ani proaktivní funkcí – tedy schopností připojit kola zadní nápravy preventivně, bez nutnosti protočení těch předních.
Ani u novějších modelů ale terénní schopnosti nepřekračují možnosti mnohem menších „allroadových“ derivátů osobních vozů, ať už jde o trekové kombi Volvo XC70 nebo třeba Škodu Octavia Scout.
Překvapivé je, že zvenčí nesmírně robustní švédský vůz ukrývá pod povrchem mnoho slabších míst. V první řadě podvozek, který byl proti výchozím modelům S60/S80 první generace jen nepatrně posílen a pod váhou více než dvoutunového auta se zrychleně rozkládá. Téměř každý majitel již řešil hučící ložiska kol, při vyvěšení zadních kol hrozí špatné sednutí vinuté pružiny a přední zavěšení bývá do hranice 200 000 km zralé na kompletní generálku. Typickou závadou je také nefunkční připojování zadních kol, obvykle z důvodu strženého tisícihranu „odbočky“ v rozvodovce. Že majitelé jezdí výhradně s předním pohonem často ani nepoznají, proto je vhodné při koupi vyzkoušet funkčnost systému například prudkým rozjezdem na trávě, při němž se musí zadní kola připojit.
Další starosti u ojetin dělají automatické převodovky. Volvo s příčně uloženým motorem nemohlo využít tak mohutně dimenzovaných skříní jako třeba vozy s podélně uloženým motorem a výsledkem byl jen kompromis- zdejší kompaktní automaty Aisin jsou limitovány velikostí přenositelného točivého momentu, navíc jsou nadměrně citlivé na čistotu olejové náplně. Kdo zanedbá pravidelné výměny oleje nebo převodovku přetěžuje například častým taháním vleku či načipováním motoru, dříve nebo později bude platit mnoho desítek tisíc za opravu převodovky. Manuální řazení je v vidění zřídka, zde zase hrozí riziko investic do předčasně opotřebeného spojkové obložení a dvouhmotového setrvačníku.
Z motorů je v zásadě doporučitelný jen diesel, který si nízkou spotřebou na pozdější opravy alespoň vydělá. Benzínové verze mají vysokou spotřebu a případě dvojitě přeplňovaného 2.9 T6 i dost svých problémů. Častou závadou XC90 jsou i popraskaná plexiskla předních světlometů. Bez poškození je nelze oddělit, takže se mění celý drahý světlomet. Bohužel majitelé vozů s nepoškozenými světly jsou v ohrožení, neboť díky geniálně jednoduchému systému jejich demontáže je lze zcizit i bez nářadí doslova během několika sekund.
Motory, které doporučujeme
2.4 D5 120 kW
Nejstarší verze pětiválcového dieselu se vyráběla pouze do roku 2006, byla však ze všech nejspolehlivější. Plnila pouze emisní normu Euro 3 a proto se obešla bez občas zlobících klapek v sacím potrubí i filtru DPF, který navíc zvyšuje spotřebu. Velká škoda že tyto vozy již mají v současnosti hodně najeto, pečlivě servisovaný exemplář s tímto motorem se však stále vyplatí koupit.
Typické závady
- Poruchy automatických převodovek
- Nefunkční připojování pohonu zadních kol (protočený tisícihran na hřídeli)
- Závady škrtících klapek (zážehové motory)
- Závady turbodmychadel (především 2.9 T6)
- Praskání a „mléčnění“ plexiskel předních světlometů
- Hlučná ložiska kol
- Závady vstřikovačů (diesely při vyšších nájezdech)
- Rozlomené táhlo ovládající klapky v sacím potrubí (D5 od 136 kW)
- Ředění oleje naftou (u D5 s filtrem DPF)
- Závady EGR ventilů
- Závady odvětrávání klikové skříně (zážehové motory)
- Závady centrálního modulu elektroinstalace
- Závady čerpadla na spojce Haldex (sporadicky)
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
