Oba čtyřválce, 1.6D a 2.0D, pochází od francouzského koncernu PSA, pouze se nejmenují HDi. Doporučujeme volit větší dvoulitr, ovšem ne z úplně prvních let výroby. Menší šestnáctistovka je známá závadami turbodmychadel a po letech i hromaděním karbonu, navíc již od prosince 2005 dostala ve volvech sériově filtr DPF, s nímž se po letech pojí také zbytečné investice a problémy.

Na dvoulitrech 2.0D zlobí občas jen EGR ventily a u hodně jetých kusů pak ještě dvouhmotové setrvačníky, jinak jde ovšem o velice zdařilý agregát. O pětiválcích (benzínových 2.4 a 2.5 T5, a dieselech 2.0 D3/D4 a 2.4 D5) se lze zmínit pouze okrajově, jejich podíl mezi ojetinami je poměrně malý. Benzínové pětiválce mají vysokou spotřebu, běžně od 9 do 12 litrů, vrcholná verze T5 (je-li jako předokolka) pak i velmi nekomfortní odpružení.

Naftové pětiválce jsou výborné, berou jen kolem 6 litrů – pokud jsou spojeny s manuálem. U verze D5 pozor na automatickou převodovku (manuál v kombinaci s D5 přišel až v roce 2007), je totiž mírně poddimenzovaná, hodně citlivá na čistotu oleje, zvyšuje spotřebu až o 1,5 litru a v kombinaci s ní musel být točivý moment motoru snížen o 50 N.m.

Platforma společná s Fordem přinesla i část jeho elektroinstalace, z čehož plynou různé drobné problémy s ní. Například větší přechodové odpory v konektorech atd. Poměrně často u Volva odchází výměníky klimatizace, na kterých tlející listí a nečistoty udržují trvalé vlhko, což v kombinaci s posypovou solí znamená brzkou zkázu. Některé originální díly jsou drahé. Například zmíněný výměník stojí až 13 tisíc. překvapivě rozšířená je ale druhovýroba na tento model, a to i u dílů, které nejsou záměnné s masově rozšířeným Focusem. Na rozdíl od Fordu potěší i výborná protikorozní ochrana.

Motory, které doporučujeme
2.0 107 kW

Všechny zdejší benzínové čtyřválce pocházejí od Fordu a jsou velice spolehlivé. Největší dvoulitr poskytuje i těžšímu kombi solidní dynamiku při průměrně osmilitrové spotřebě, problémů s motorem je absolutní minimum. Stejně jako agregát 1.8 16v má bezúdržbový rozvodový řetěz. Problém je v menším rozšíření této verze (na trhu převažují diesely), její hledání se však rozhodně vyplatí.

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo V50 (2004 – 2012): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Oba čtyřválce, 1.6D a 2.0D, pochází od francouzského koncernu PSA, pouze se nejmenují HDi. Doporučujeme volit větší dvoulitr, ovšem ne z úplně prvních let výroby. Menší šestnáctistovka je známá závadami turbodmychadel a po letech i hromaděním karbonu, navíc již od prosince 2005 dostala ve volvech sériově filtr DPF, s nímž se po letech pojí také zbytečné investice a problémy.

Na dvoulitrech 2.0D zlobí občas jen EGR ventily a u hodně jetých kusů pak ještě dvouhmotové setrvačníky, jinak jde ovšem o velice zdařilý agregát. O pětiválcích (benzínových 2.4 a 2.5 T5, a dieselech 2.0 D3/D4 a 2.4 D5) se lze zmínit pouze okrajově, jejich podíl mezi ojetinami je poměrně malý. Benzínové pětiválce mají vysokou spotřebu, běžně od 9 do 12 litrů, vrcholná verze T5 (je-li jako předokolka) pak i velmi nekomfortní odpružení.

Naftové pětiválce jsou výborné, berou jen kolem 6 litrů – pokud jsou spojeny s manuálem. U verze D5 pozor na automatickou převodovku (manuál v kombinaci s D5 přišel až v roce 2007), je totiž mírně poddimenzovaná, hodně citlivá na čistotu oleje, zvyšuje spotřebu až o 1,5 litru a v kombinaci s ní musel být točivý moment motoru snížen o 50 N.m.

Platforma společná s Fordem přinesla i část jeho elektroinstalace, z čehož plynou různé drobné problémy s ní. Například větší přechodové odpory v konektorech atd. Poměrně často u Volva odchází výměníky klimatizace, na kterých tlející listí a nečistoty udržují trvalé vlhko, což v kombinaci s posypovou solí znamená brzkou zkázu. Některé originální díly jsou drahé. Například zmíněný výměník stojí až 13 tisíc. překvapivě rozšířená je ale druhovýroba na tento model, a to i u dílů, které nejsou záměnné s masově rozšířeným Focusem. Na rozdíl od Fordu potěší i výborná protikorozní ochrana.

Motory, které doporučujeme
2.0 107 kW

Všechny zdejší benzínové čtyřválce pocházejí od Fordu a jsou velice spolehlivé. Největší dvoulitr poskytuje i těžšímu kombi solidní dynamiku při průměrně osmilitrové spotřebě, problémů s motorem je absolutní minimum. Stejně jako agregát 1.8 16v má bezúdržbový rozvodový řetěz. Problém je v menším rozšíření této verze (na trhu převažují diesely), její hledání se však rozhodně vyplatí.

Typické závady

• Vadná ložiska ko
• Závady EGR ventilů (francouzské diesely 1.6 a 2.0D)
• Závady škrtících klapek (benzínové verze 2.4 a T5)
• Závady odvětrávání klikové skříně (T5)
• Závady automatických převodovek (u pětiválců)
• Opotřebené dvouhmotové setrvačníky (diesely s manuálním řazením)
• Perforovaný chladič klimatizace
• Závady turbodmychadel (zejména 1.6 D, vzácněji T5)
• Závady vstřikovačů (diesely při velkých nájezdech)
• Zablokované swirl klapky v sání (D5)
• Drobnější závady elektroinstalace

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo S40 II. generace (2004 – 2012): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Ani u novějších modelů ale terénní schopnosti nepřekračují možnosti mnohem menších „allroadových“ derivátů osobních vozů, ať už jde o trekové kombi Volvo XC70 nebo třeba Škodu Octavia Scout.

Překvapivé je, že zvenčí nesmírně robustní švédský vůz ukrývá pod povrchem mnoho slabších míst. V první řadě podvozek, který byl proti výchozím modelům S60/S80 první generace jen nepatrně posílen a pod váhou více než dvoutunového auta se zrychleně rozkládá. Téměř každý majitel již řešil hučící ložiska kol, při vyvěšení zadních kol hrozí špatné sednutí vinuté pružiny a přední zavěšení bývá do hranice 200 000 km zralé na kompletní generálku. Typickou závadou je také nefunkční připojování zadních kol, obvykle z důvodu strženého tisícihranu „odbočky“ v rozvodovce. Že majitelé jezdí výhradně s předním pohonem často ani nepoznají, proto je vhodné při koupi vyzkoušet funkčnost systému například prudkým rozjezdem na trávě, při němž se musí zadní kola připojit.

Další starosti u ojetin dělají automatické převodovky. Volvo s příčně uloženým motorem nemohlo využít tak mohutně dimenzovaných skříní jako třeba vozy s podélně uloženým motorem a výsledkem byl jen kompromis- zdejší kompaktní automaty Aisin jsou limitovány velikostí přenositelného točivého momentu, navíc jsou nadměrně citlivé na čistotu olejové náplně. Kdo zanedbá pravidelné výměny oleje nebo převodovku přetěžuje například častým taháním vleku či načipováním motoru, dříve nebo později bude platit mnoho desítek tisíc za opravu převodovky. Manuální řazení je v vidění zřídka, zde zase hrozí riziko investic do předčasně opotřebeného spojkové obložení a dvouhmotového setrvačníku.

Z motorů je v zásadě doporučitelný jen diesel, který si nízkou spotřebou na pozdější opravy alespoň vydělá. Benzínové verze mají vysokou spotřebu a případě dvojitě přeplňovaného 2.9 T6 i dost svých problémů. Častou závadou XC90 jsou i popraskaná plexiskla předních světlometů. Bez poškození je nelze oddělit, takže se mění celý drahý světlomet. Bohužel majitelé vozů s nepoškozenými světly jsou v ohrožení, neboť díky geniálně jednoduchému systému jejich demontáže je lze zcizit i bez nářadí doslova během několika sekund.

Motory, které doporučujeme
2.4 D5 120 kW
Nejstarší verze pětiválcového dieselu se vyráběla pouze do roku 2006, byla však ze všech nejspolehlivější. Plnila pouze emisní normu Euro 3 a proto se obešla bez občas zlobících klapek v sacím potrubí i filtru DPF, který navíc zvyšuje spotřebu. Velká škoda že tyto vozy již mají v současnosti hodně najeto, pečlivě servisovaný exemplář s tímto motorem se však stále vyplatí koupit.

Typické závady

• Poruchy automatických převodovek
• Nefunkční připojování pohonu zadních kol (protočený tisícihran na hřídeli)
• Závady škrtících klapek (zážehové motory)
• Závady turbodmychadel (především 2.9 T6)
• Praskání a „mléčnění“ plexiskel předních světlometů
• Hlučná ložiska kol
• Závady vstřikovačů (diesely při vyšších nájezdech)
• Rozlomené táhlo ovládající klapky v sacím potrubí (D5 od 136 kW)
• Ředění oleje naftou (u D5 s filtrem DPF)
• Závady EGR ventilů
• Závady odvětrávání klikové skříně (zážehové motory)
• Závady centrálního modulu elektroinstalace
• Závady čerpadla na spojce Haldex (sporadicky)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo XC90 I. generace (2002 – 2014): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Podvozek vychází z většího modelu S80 1. generace. Díky nadprůměrnému rozchodu kol má Volvo velmi dobrou směrovou stabilitu, ovšem otupělé řízení a nedoladěné odpružení (zdánlivě houpavé, ovšem na ostřejších nerovnostech tvrdé a křaplavé, pouze vozy s adaptivními tlumiči Four-C jsou v tomto lepší) stojí za prvním dojmem „nevyladěného“ stroje. K dynamické jízdě tak svádějí spíše jen silné motory.

Odolnost podvozku není špatná, vyskytují se hlavně vůle předních příčných ramen díky roztrhaným silentblokům (byly později modifikovány) a občas nižší životnost zadních tlumičů a ložisek kol.

Limity podvozku nijak výrazně neposouvají ani verze s pohonem všech kol AWD, které využívají známou spojku Haldex. Pokud takový vůz často netahal těžké vleky a měnil se v ní olej, měla by ještě chvíli fungovat. Samotný pohon AWD zde může selhat stejně jako u XC90 z důvodu protočení tisícihranu v „odbočce“ úhlové převodovky, takže místo pomoci zadních kol jen odspodu něco rachotí a přeskakuje.

Dejte pozor na automatické převodovky. Zde použité skříně Aisin reagují i malé znečištění oleje drahými závadami elektrohydraulických částí, autorizované servisy proto radí měnit náplň v převodovce každých 60 tisících km.

Benzínové motory jsou poměrně spolehlivé. Když už, pak problémy jdou většinou na vrub recirkulaci výfukových plynů, závadám škrtících klapek a odvětrávání klikové skříně.

Hlavní důvod, proč se zajímat o ojeté Volvo S60, je spjat s velmi povedeným dieselem o objemu 2,4 litru. Tak plynule táhnoucí, úsporný a odolný diesel s mnoha chytrými finesami u dobových konkurentů asi nenajdete. Třeba u vozů s manuálem pomáhá s řazením dokonalý automatický meziplyn. Modernizované verze (od roku 2005) mají dokonce turbo s nezávisle fungujícím vodním chlazením, jehož zásluhou řidiči odpadá „povinnost“ po ostré jízdě dochlazovat motor volnoběhem.

Mechanická spolehlivost je výborná, ve světle problémů jiných dieselů může být povaha závad označena dokonce za banální. Starší verze Euro 3 občas trpí na nefunkční podtlakové ovládání turba, novější Euro 4 s elektricky ovládaným turbem zase na předčasný rozpad ovládacího táhla swirl klapek sání, které se pod nánosem karbonu časem přidírají. Pokud se ani s novým ovládacím táhlem nepodaří klapky rozchodit, lze celkem jednoduše vyměnit i je, stojí přibližně čtyři tisíce korun.

Motory, které doporučujeme
2.4 D5 136 kW

Novější, výkonnější verze D5 plnící normu Euro 4 sice přinesla filtr DPF a občas zlobící swirl klapky v sání, vše ale vynahrazuje mamutím zátahem – se svými 400 N.m se v pružnosti takřka vyrovná vrcholnému S60 R. V kombinaci s manuální převodovkou přitom umí být stále ještě rozumně hospodárná. Lze jezdit se spotřebou do 6,5 l/100 km. Závažnější mechanické vady motor nemá.

Typické závady

• Zkřehlá a matná plexiskla světlometů
• Závady vstřikovačů (diesely při vyšších nájezdech)
• Závady swirl klapek s sacím potrubí (2.4 D/ D5 od r. 2005)
• Závady odvětrávání klikové skříně (zážehové pětiválce)
• Úniky paliva (starší diesely, obvykle průsak kolem vstřikovačů)
• Závady nezávislého topení (je –li instalováno)
• Drobné závady elektroinstalace
• Závady klimatizace (úniky média)
• Nefunkční pohon AWD (vymačkaný tisícihran úhlové převodovky)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo S60 I. generace (2000 – 2009): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Mechanický základ podvozku je mnohem odolnější než tomu bylo u předchozích generací, ovšem podobně jako u většiny modelů Volvo se i zde objevují závady ložisek kol, které se mění spolu s celým nábojem. Co naopak technicky podobné Mondeo nenabídlo, je pohon všech kol, u Volva označovaný AWD. Lze jej mít jak u klasického kombi V70, tak i u oblíbené „outdoorové“ verze XC70 (s výkonem od 120 kW). Je realizován mezinápravovou vícelamelovou spojkou Haldex s proaktivní funkcí – nečeká na prokluz předních kol a umí se v závislosti na situaci připojit i preventivně. Je spolehlivý, jen velmi výjimečně odejde hydraulické čerpadlo. Častější jsou závady samotného zadního diferenciálu u verzí AWD.

Paleta motorizací je obrovská i díky tomu, že u V70 se vystřídalo mnoho agregátů jak ze staré „švédské školy“ (pětiválce 2.5 T, 2.4 D/D5, 3.0 T i 3.2), tak vypůjčené čtyřválcové agregáty (benzínové Ford 2.0, 1.6 EcoBoost, diesely PSA 1.6, 2.0 D 100 kW).

Nejmenší francouzský diesel se do těžkého Volva nehodí. Je slabý a trpí řadou známých závad (hromadění karbonu, závady turbodmychadel), naštěstí na něj takřka není možné narazit – zákazníci zdaleka nejčastěji preferovali švédské naftové pětiválce 2.4 D/D5.

I když po letech podlézání emisních předpisů už dávno nejsou tak úsporné ani razantní, stále jsou na spolehlivost a pružnost vynikající. Skrývají však jedno bolavé místo: nešťastně navrženou napínací kladku řemene pomocných agregátů, kterou je potřeba bezpodmínečně měnit každých 60 tisíc km. Kdo tam neučiní, riskuje vyosení kladky a spadnutí drážkovaného řemene, který se následně rád „nasukuje“ do hlavních rozvodů. To znamená střet ventilů s písty a obrovskou (často definitivní) škodu na motoru.

U těchto motorů občas zatuhnou i swirl klapky v sacím potrubí, následkem čehož se obvykle ulomí táhlo od jejich servopohonu.

Automaty tu za předpokladu výměny oleje po 60 tisících km nezlobí tak často jako na starších modelech, tyto velmi kompaktní skříně ale není radno moc přetěžovat, především u nejsilnějších verzí. Manuální převodovka je u dieselů vděčnější, citelně zlepšuje dynamiku a snižuje spotřebu, je však třeba po letech počítat se závadami dvouhmotových setrvačníků.

Objevují se drobné poruchy elektroinstalace, způsobené většinou závadou na kabeláži (konektory, přechodové odpory), známé jsou i úniky náplně z klimatizace netěsným chladičem.

Motory, které doporučujeme
2.4 D5

Největší z dieselů Volvu velice sedí, i starší verze s jedním turbodmychadlem hezky táhnou v celém spektru otáček, spotřeba kolem 7 až 8 litrů (podle verze a převodovky) se snese a hluboký bručivý zvuk v zátěži zní vyloženě sympaticky. Motor sám má problémů minimum, spíše pozor na pravidelnou výměnu napínací kladky drážkovaného řemene pomocných agregátů. Ten se po jejím selhání umí zamotat do rozvodů a motor se „potká“.

Typické závady

• Hlučná ložiska kol
• Závady vstřikovačů (diesely při vyšších nájezdech)
• Závady swirl klapek s sacím potrubí (2.4 D/ D5)
• Závady odvětrávání klikové skříně (zážehové pětiválce)
• Úniky paliva (starší diesely, obvykle průsak kolem vstřikovačů)
• Závady nezávislého topení (je –li instalováno)
• Vůle v zadní nápravě (při vysokých nájezdech)
• Závady dvouhmotových setrvačníků
• Drobné závady elektroinstalace
• Závady klimatizace (úniky média)
• Závady zadních diferenciálů (AWD)

Konkurence

Audi A6 – Mercedes E – BMW 5

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo V70 III. generace (2007 – 2016): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Druhým problémem pětiválcových dieselů jsou klapky v sacím potrubí. Je-li po letech karbonem ochromena jejich hybnost, vylamuje se ovládací táhlo, v uložení klapek se naopak objevují vůle a netěsnosti. Volva mají klapky přímo v hlavě válců, výměna však není drahá: i s prací stojí zhruba čtyři tisíce korun.

Odolnost podvozku je u toho modelu dobrá s výjimkou ložisek zadních kol. Mění se spolu s celým drahým nábojem kola, kdo má však pečlivě „orazítkovanou“ servisní knihu, mohl těžit z mnoha dílenských akcí, v nichž byly komponenty měněny i po záruce zdarma. To se týká například i občas tekoucího hřebene řízení nebo drahých klimakompresorů, v nichž po čase odejde připojovací spojka.

Pohon všech kol (verze s označením AWD) je řešen inteligentně pracující mezinápravovou spojkou Haldex. Na rozdíl od větší XC90 se zde nestrhávají drážky výstupu úhlové převodovky ani výrazněji neodchází ložiska v zadních diferenciálech, takže čtyřkolky nijak výrazněji nezlobí. Ačkoliv ani XC60 není terénní vůz v pravém slova smyslu, díky vysoké světlé výšce (230 mm) dokáže s opatrností projet i místy, kde jiná SUV uváznou „na břichu“.

Trochu nepřehledně působí paleta motorů, zejména díky politice jejich zjednodušeného označování zkratkami (např. D4, T5) a nasazování i dvou rozdílných jednotek pod stejným názvem. Například u verze D4 dnes získáte jiný motor u verze s předním pohonem a jiný u verze s AWD.

Z benzínových verzí doporučujeme vzít rovnou vrcholný šestiválec 3.0 T6, který dostanete výhradně s pohonem AWD a automatem. Na rozdíl od dieselů je kultivovanější a výrazně dynamičtější, odvrácenou stránkou je však průměrně 12litrová spotřeba. Zatím s ním nejsou větší problémy, do budoucna je však třeba počítat s dražšími opravami tohoto složitého agregátu.

Svého času velkou zajímavostí řady XC60 byl sériově montovaný protikolizní systém City Safety, pomáhající zamezit nehodě při jízdě v kolonách či zmírnit její následky. S komfortní elektronikou moc problémů není, s elektroinstalací jako takovou ovšem někdy ano. Tento vůz totiž kromě mechanických dílů Fordovy platformy EUCD (Mondeo/S-Max/Galaxy), čtyřválcových benzínových dvoulitrů řady Ecoboost (2.0 T/149 a 2.0 T5 177 kW) využívá i jeho elektroinstalaci, která nepatří k nejkvalitnějším.

Motory, které doporučujeme
2.4 D5 136 kW

Naftový pětiválec 2,4 l se Volvu povedl, těžko však vybrat ideální verzi. Se 120 kW se v těžké XC60 chová mdle, výkonnější verze se 151 kW nebo dvouturbová se 158 kW mívají v praxi až moc vysokou spotřebu. Tajným tipem je naladění na 136 kW, prodávané pouze v prvních dvou letech výroby. Výkonově dostačuje a plní ještě starší emisní normu Euro 4, jde tedy o agregát před modernizací. Ta kromě jiných věcí přinesla například nespolehlivou napínací kladku řemene pomocných agregátů, která v extrémním případě umí zničit motor.

Typické závady

• Hučící ložiska zadních kol
• Vyosení kladky řemene pomocných agregátů u pětiválcových dieselů (hrozí „potkání se“ motoru), v extrémním případě jeho spadnutí „do rozvodů“ a následná destrukce motoru. Řešením je preventivní výměna kladky po 60 000 km
• Závady klimakompresorů. Nejčastěji vadná připojovací spojka
• Praskání čalounění na bočnicích sedadel. Speciálně v kombinaci látka/kůže
• Závady elektroinstalace
• Úniky oleje z hřebene řízení (řešeno v dílenské akci kompletní výměnou)
• Závady na systému swirl klapek (pětiválcové diesely)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo XC60 (2008 – 2017): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.