Ortodoxní fanoušci samozřejmě, jak už to tak bývá, kritizovali vyšší hmotnost proti předchůdci. Přesto MX-5 (NC) zůstala ve srovnání se soupeři relativně lehká a proti třeba Mercedesu SLK či BMW Z4 vážila o skoro 200 kg méně. Navíc ta mírně vyšší hmotnost byla vykoupena lepší výbavou a prostorem pro posádku. Dovnitř si konečně sedne průměrný Evropan, který trochu vyrostl a nedrží drastickou dietu. Může si pustit klimatizaci, vyhřívané sedačky nebo slušné rádio. Z mazdy MX-5 se tak stal vcelku použitelný a docela komfortní „allrounder“, tedy auto na každý den a klidně i delší cesty.

Praktičnost sice trochu limituje menší kufr, ale pro dva to na týdenní dovolenou stačí. Navíc na MX-5 lze dokoupit různé nosiče, ale paradoxně tyto dodělávky jsou nejčastějším důvodem, proč pak Mazdě začne reznout víko kufru. Samotná antikorozní ochrana není nejlepší a vozy provozované v zimě pak dost trpí a reznou. Určitě provádějte pravidelné ochranné nástřiky spodku auta a věnujte mu po zimě (a po sezóně) odpovídající péči.

Klasická látková střecha je nejlepší volba, především to posouvá zážitek z roadsteru do správných výšin. Složí se ručně za pár sekund a je lehká. Druhou možností byla elektricky ovládané pevná skládací střecha, která má sice své výhody, ale pro roadster, který bude sloužit jako druhé nebo třetí auto v rodině, je zbytečná. Každopádně u obou prověřte, jak střecha funguje, zda není mechanicky poškozená a jestli dobře těsní. Jakmile střechou dovnitř teče, budete to muset řešit. Normální to není.

Pod kapotou mohly být dva motory a oba jsou slušné. Základní osmnáctistovka sice nepředvádí tak přesvědčivé výkony, ale pohodářům bude stačit. Měňte v ní ale včas olej a kontrolujte jeho hladinu. Olej měňte po každé sezóně a je jedno, jestli najedete 15 000 km nebo jen třetinu takové porce. To samé platí pro silnější dvoulitr, ale u něj se navíc může objevit problém se spotřebou oleje.

Nejvíc na ni trpí exempláře před faceliftem, než motor dostal upravené písty. Stačí hladinu kontrolovat a dolévat, ale právě na to mnoho majitelů zapomíná a Mazdu si přidřou. Mnoho aut také prošlo dodatečnými úpravami, ale raději hledejte sériový exemplář. Jakmile se někdo neodborně hrabal v motoru, neslibuje to nic dobrého. Doporučením je tankovat aditivovaný benzin s oktanovým číslem 98, vytěžovanému motoru rozhodně udělá dobře.

Ohledně podvozku žádné výhrady nejsou, ale zavěšení dobře zkontrolujte. Opět pozor na přehnané úpravy a tuning. Mnoho majitelů také předělávalo brzdy. Okruhoví střelci hledali dvoulitr, který mohl mít i samosvor. Ten je samozřejmě dobrá volba, ale jeho nutnost zvažte. Na pohodové víkendové projížďky stačí MX-5 i bez něj. A pro lenochy se MX-5 s motorem 2,0 l prodávala i s docela slušným automatem. Pokud se budete o auto starat, ochráníte ho před korozí a budete si hlídat motor, vydrží ještě mnoho let. Navíc se zdá, že MX-5 začínají být dobrá investice.

Motory, které doporučujeme
2.0 MZR

Dvoulitr má výrazně lepší dynamiku než osmnáctistovka (která je ale také velmi slušná). Reálná spotřeba se pohybuje mezi osmi a devíti litry, ale hlídejte si hlavně spotřebu oleje. K dvoulitru se dodával i samosvor a kdo chce, může mít i automat. Krom běžného servisu motory MX-5 nic mimořádného nepotřebují.

Typické závady

• Netěsnost mechanismu střechy (zpravidla po nehodě či vnějším poškození)
• Zatékání do interiéru (ucpané odtokovými kanály střechy)
• Koroze karoserie (hlavně kusy provozované v zimě)
• Spotřeba oleje (poměrně obvyklý jev vytěžovaných kusů, po faceliftu modernizace motoru a nové písty, což spotřebu oleje zlepšilo)
• Přidření motoru (majitel nekontroluje hladinu oleje a nedolévá)
• Opotřebení převodovky (většinou vinou vytěžování na okruhu a hrubého zacházení)

Komentář k typickým závadám
Spotřeba oleje je problém, na který nesmíte zapomenout. Kontrolujte hladinu a dolévejte. Nicméně do extrému, jako je litr oleje na 500 km, by to nikdy dojít nemělo. Hraniční je spotřeba jednoho litru na zhruba 3000 km. Pozor také na korozi a závady mechanismu střechy, které se opravují složitě a draze.

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Mazda MX-5 III. generace (2005 – 2015): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Z toho pramení asi největší riziko tohoto modelu. Podobně jako přes kopírák u generace 996 má i 997 velmi choulostivé mazání, kdy jsou agresivnější řidiči schopní v táhlých zatáčkách na okruhu (například první zatáčka na Masarykově okruhu v Brně je takové místo) odlitím oleje do strany motor přidřít. Pečlivě udržované kusy s pravidelně měněným olejem správné specifikace tak citlivé nejsou, ale „načatý“ vůz se starším olejem nesprávné specifikace je doslova časovanou bombou. Ani rizika přidření vloženého ložiska rozvodů se tenhle motor zcela nezbavil, i když už je to lepší než dříve.

Každopádně běžný provoz při dodržování servisních zásad (nový olej po roce nebo nejpozději 10 000 km, pokud nedovádíte každý víkend na okruhu) zvládají běžné verze Carrera a Carrera S modelu Porsche 911 (997) zcela přesvědčivě. Lepší výbava novější generace, modernější infotainment a další novinky v komfortní výbavě předurčují tuhle generaci k naprosto bezproblémovému každodennímu používání.

Nadšenci nejvíce hledají klasické zadokolky s manuálem ve verzi Coupé, kterých je ale na trhu nejméně. Nejčastější verzí jsou čtyřkolky, případně provedení s automatem. Čtyřkolka je otázkou volby a nedá se říci, že by s ní přišlo Porsche o část charakteru. Jen velmi vyzrálý řidič si v utažených zatáčkách všimne, jak přední kola trochu zatáhnou ve výjezdu pod plným plynem za volant. Starší automat s hydrodynamickým měničem ale sebere jinak živému motoru dost chuti do života.

Po modernizaci Porsche nasadilo novou dvouspojkovou převodovku PDK, která konečně posouvá možnosti modelu 911 o kus dál, ale zamrzí absence klasických pádel pod volantem. Navíc vyvstává otázka nad spolehlivostí skříně u více ojetých kusů. Klasický manuál ale také není bez rizika, spojka se sotva dožije 100 000 km a často trpí synchronizace mezi jedničkou a dvoujkou a trojkou a čtyřkou.

Po modernizaci dostaly i běžné verze motory se spolehlivějším odděleným mazáním, ale také přišlo přímé vstřikování paliva, které hrozí zvýšenou tvorbou karbonových úsad v motoru. Nově se množí závady vysokotlakého palivového čerpadla. Používání aditivovaného benzinu je zde naprostou nutností. Pozor na nízké oktanové číslo, zakarbonovaný motor pak trpí na samozápaly, které mohou vést až k destrukci pístu.

Největší riziko ale není v choulostivých částech vozu, jako spíše v koupi neprověřeného kusu. V době, kdy ceny klasických 911 spíše rostou, nemají majitelé moc důvodů prodávat auta pod cenou. Bez důkladné diagnostiky a prověření vozu specialistou si koledujete, že koupíte kus s přidřeným motorem. To už je lepší rovnou hledat kus, který někdo zadřel. V česku funguje pár specialistů, kteří umí motor opravit. Navíc u přidřeného auta můžete lépe smlouvat o ceně.

Největší investiční potenciál je v zadokolce s manuálem ve verzi kupé a je celkem jedno, jestli je to základní Carrera, silnější Carrera S, speciální GTS nebo okruhová GT2 a GT3. Verze Turbo stojí trochu stranou, ale platí pro ni prakticky to samé. Důležitá je servisní historie a naprosto transparentní původ.

Motory, které doporučujeme
3.6 Carrera/3.8 Carrera S

Jakákoli motorizace je v Porsche 911 (997) povedená. Záleží ale hodně na servisní historii a minulosti auta. Pro verze před faceliftem platí rizika přidření jako u starších 911, po faceliftu zase hrozí karbonování a v extrémním případě prasknutí pístu. Nechte auto prověřit specialistu a pokud máte velký strach, raději kupte rovnou 911 s přidřeným motorem a nechte si u specialisty udělat generálku. Pokud jde o celkové náklady, jsou verze 3.6 a 3.8 před faceliftem asi nejrozumnější. Provoz verzí GT3 a Turbo už je pro běžného smrtelníka příliš drahý.

Typické závady

• Opotřebovaný podvozek, hlavně PASM
• Přidření motoru 3.6/3.8 před faceliftem
• Karbonizace motorů s přímým vstřikováním
• Natažený nebo prasklý rozvodový řetěz
• Netěsnost střešního okna
• Opotřebovaná spojka a dvouhmotnostní setrvačník

Komentář k typickým závadám
Největší riziko není v choulostivých částech vozu, jako spíše v koupi neprověřeného kusu. Celkově je totiž 911 mimořádně kvalitní a robustní auto, ale běžné verze nejsou na celodenní dovádění po okruhu stavěné. To zvládne spíše jen verze GT3 či GT2. I atraktivní Turbo je orientováno na běžný provoz. Většina potíží s motorem pak plyne hlavně ze zanedbaného servisu (oddalovaných výměn oleje), případně nadměrného vytěžování aut v extrémních podmínkách. Proto si dejte zvlášť velký pozor na auta z půjčoven. U nich je i zvýšené riziko „zaklepání“ motoru kvůli špatnému palivu.

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Porsche 911 (997) (2005 – 2014): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Jízdní vlastnosti jedničky jsou bez debat vynikající a určitě potěší každého sportovně založeného řidiče, odvrácenou stranou mince je celkově nízký jízdní komfort tohoto vozu. Za prvé motor posunutý co nejvíce vzad (kvůli ideálnímu rozložení hmotnosti) nedovolil nabídnout podélnou prostornost adekvátní délce vozu, takže zadní sedadla jsou i přes své vměstnání až mezi zadní podběhy použitelná spíše pro děti, za druhé jednička byla sériově vybavena pneumatikami runflat, které citelně zhoršují komfort.

Velmi tvrdou kritiku si tento vůz vysloužil i za zpracování a materiály v interiéru, které jej místo do prémiové třídy řadily spíše někam na úroveň VW Lupo, absence výškově seřiditelných bezpečnostních pásů také leccos naznačuje. Kvalita se trochu zlepšila až s faceliftem v roce 2007, s kterým přišla i éra motorů „Efficient Dynamics“.

Právě všechny předchozí motory (tedy z let 2004 až 2007) lze s výjimkou základního 116i považovat za dobrou volbou pro každého, kdo hledá osvědčenou techniku. Jen zmíněný model 116i, přesněji verze s 85 kW je celkem dost problémová, rozvodový řetěz je zde zásluhou špatné funkce napínáku hlučný (nedopnutý), v mnoha případech docházelo dokonce k jeho přeskočení a následné dodatečné úpravy v servisu připomínaly spíše improvizaci. Jsou zde také velké problémy po studeném startu, motor běží nepravidelně a vynechávají mu válce, silně vibruje.

Nepravidelný chod bývá (ovšem v neporovnatelně menší míře) i u typů 118 a 120i, ještě dodnes se tu a tam objevují i špatně fungující vstřikovače u všech benzínových verzí s přímým vstřikem HPI (benzínové motory typu N43 a šestiválce 135i). U dieselů lze pozorovat závady EGR ventilů, vzácněji poruchy ovládání turbodmychadla, častější jsou zde i závady na startérech.

Stejně jako v případě BMW řady 3 E90 past čeká u dvoulitrových dieselů řady N47 (po 2007), které občas mívají závažné problémy s řetězovými rozvody. Ty někdy končí výměnou řetězu a napínáků, někdy dokonce i klikové hřídele, neboť opotřebená rozeta je tu přímo její součástí.

Vzácněji u dieselů N47 hrozí riziko těžce diagnostikovatelného prasknutí bloku motoru v prostoru mezi válci. Symptomem této závady je obvykle pozvolné ztrácení chladící kapaliny, které při kupování ojetiny nemáte šanci vysledovat. Doporučujeme tedy raději preferovat diesely vyráběné do roku 2007, tedy generačně starší M47.

Motory, které doporučujeme
125i nebo 130i

Jedna z posledních příležitostí koupit mimořádně dynamické malé BMW s poctivým atmosféricky plněným řadovým šestiválcem. Díky konvenčnímu vstřikování paliva do sacího potrubí se mu vyhýbají problémy typické pro HPI, rozvodový řetěz je zde ještě odolný a díky variabilnímu časování i zdvihu ventilů dodnes nabízí vlastnosti mnohem modernějších agregátů. Díky relativně nízké hmotnosti auta a vhodně zvolenému zpřevodování spotřeba při běžné jízdě nepřekračuje 9 litrů na 100 km.

Typické závady

• Porucha vstřikovacího čerpadla u benzínových verzí se systémem HPI (nejčastěji u 135i do r. 2010)
• Závady ventilace klikové skříně
• Opotřebený dvouhmotový setrvačník (hlavně čtyřválcové diesely)
• Úniky oleje z automatických převodovek
• Porucha turbodmychadla nebo jeho regulace (diesely)
• Závady EGR ventilů (diesely)
• Nepravidelný chod, rozladěné časování rozvodů, natažený rozvodový řetěz, selhávající napínák (116i, především 85 kW verze)
• Hluk z oblasti rozvodů, nedostatečné napnutí řetězu, v extrémním případě až možnost jeho roztržení (diesely po roce 2007)
• Poruchy dveřních zámků a elektrického zámku volantu
• Vůle v čepech řízení
• Vůle v silentblocích zadní nápravy
• Ztráta chladící kapaliny (u dieselu po roce 2007 může znamenat prasklý blok motoru v prostoru mezi válci)
• Zablokované CD měniče
• Závady zapalovacích cívek – zejména benzínové čtyřválce

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post BMW řada 1 I. generace (E87) (2004 – 2011): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Proti předchozí, uvnitř velmi stísněné a hojně rezavějící generaci W203 je novější W204 mnohem kvalitnějším a prostornějším autem, byť klasickým zástupcům střední třídy typu Passat či Mondeo stále nemůže místem na zadních sedadlech konkurovat.

Mezi ojetinami drtivě dominují čtyřválcové diesely o objemu 2,2 litru. Jejich jednotlivé výkonové verze nesou označení C180 CDI, 200 CDI, 220 CDI a 250 CDI. Poslední dvě nabízí díky dvoustupňovému přeplňování impozantní zátah, ale také velké riziko problémů: právě u verzí 220 CDI a 250 CDI byly nasazeny svého času revoluční „bezpřepadové“ vstřikovače Delphi Piezotec. Rekordní počet jejich výpadků doslova zahltil servisy a donutil výrobce k nákladným „neveřejným“ svolávacím akcím, při nichž jsou motory osazovány starší, ale spolehlivější verzí vstřikování s elektromagnetickými vstřikovači standardní konstrukce.

Doporučujeme preferovat vozy prodané jako nové u nás, neboť byly spojeny s šestiletým servisem „zdarma“ a navzdory horší kvalitě tuzemských silnic bývají paradoxně v lepším technickém stavu než kusy přivezené ze zahraničí.

S přeplňovanými benzínovými čtyřválci je problémů minimum, zato u větších atmosférických šestiválců se po letech může objevit natažený rozvodový řetěz (symptomem ke kovový škrábavý zvuk zejména při volnoběhu), který po čase dokáže i přeskočit a zničit motor.

Manuální převodovky nejsou v případě mercedesů až tak oblíbené, ale spojka i dvouhmotový setrvačník jsou u nich dimenzovány i pro náročný život služebních vozů. Spíše pozor na verze s automatem 7G-Tronic (u šestiválců k mání od počátku výroby, po modernizaci i u některých čtyřválců), které není tak spolehlivý jako starší automatická pětistupňová skříň, dodávaná dříve alternativně ke čtyřválcům s pohonem zadních nebo všech kol.

Naftové šestiválce (300 CDI až 350 CDI) jsou vcelku bezproblémové, ale nepříliš úsporné, drahé a pro třídu C zbytečně těžké.

Motory, které doporučujeme
C250/150 kW

Nejvýkonnější benzínový čtyřválec nabízený od roku 2009 klame názvem. Místo očekávaného atmosférického „dvaapůllitru“ jde o nejvýkonnější verzi přeplňované osmnáctistovky. Ta od zmíněného data nahradila dřívější mechanické kompresory jednodušším turbodmychadlem a přibylo přímé vstřikování benzínu. Motor je lehký, zatím velmi spolehlivý, úžasně pružný a spotřebu dokáže udržet i kolem osmilitrové hranice.

Typické závady

• Závady piezovstřikovačů u C220 CDI a C250 CDI
• Závady automatických převodovek (více jeté kusy se skříní 7G-Tronic)
• Natažené, velmi vzácně až přeskočené rozvodové řetězy (benzínové šestiválce C230, 280, 300 a 350)
• Opotřebené silentbloky předních ramen
• Průnik vlhkosti do světlometů
• Závady palubního systému Comand

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Mercedes-Benz třída C III. generace (W204) (2007 – 2015): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Ta nerezaví tak rychle jako u předchozí E36, nicméně vzhledem ke stáří má i u E46 podrobnější prohlídka karosérie význam, zejména v oblasti zadní části prahů a lemů zadních blatníků. A to i u nebouraných vozů, kterých je speciálně v případě BMW E46 na trhu mimořádně málo.

Naopak, neodborné opravy, nevkusné tuningové doplňky a nadměrné opotřebení častou dynamickou jízdou, to je problém většiny z nich.

Při zkušební jízdě se zaměřte v první řadě na nestandardní hluky z podvozku. Obě nápravy nevykazují na rozbitých českých silnicích zrovna závratnou životnost a opravdu poctivá generálka jde při použití originálních dílů do desítek tisíc. Životnost předních ramen výrazně zkracují i velká kola a oblíbené podložky pro efektní rozšíření rozchodu, které zvětšují „páku“ lomcující s čepy a silentbloky.

Ačkoliv majitelé rádi tvrdí opak, ve skutečnosti je ojetá E46 jen průměrně spolehlivým vozem. Možných problémů je tu celá řada a týkají se jak elektroinstalace (typické jsou problémy s centrálním zamykáním, různými sensory, ovládání rychlosti vnitřního ventilátoru atd.), tak i mechaniky (podvozek, motory, převodovky).

Jako nejméně problémové motory se jeví benzínové šestiválce řady M52TU (320i/110 kW, 323i, 328i) vyráběné do roku 2000. Mimo závady odvětrávání klikové skříně (ty ale trápí všechny zdejší motory) a vzácné problémy se systémem natáčení vačkových hřídelí (u hodně jetých kusů) se zde nic moc nekazí. Následné M54 (320i/125 kW, 325i, 330i) jsou také dobré, ale jejich mechanika se sníženým vnitřním třením už neodolává statisícům kilometrů tak dobře – k možným potížím přidávají ještě i spotřebu oleje (písty tu mají choulostivější grafitový povlak a tenčí pístní kroužky).

Přesto i tyto motory jsou smysluplnější než slabší čtyřválce (316 a 318i), nebo diesely. Ty se už hlásí o investice, které typický třetí či čtvrtý majitel horko těžko ufinancuje. Jde například o závadu vstřikovacího čerpadla (320d/100 kW), u ostatních common-railových dieselů pak vstřikovačů, dvouhmotových setrvačníků (u manuálu), turbodmychadel atd.

U verzí se samočinnými převodovkami také pozor. Jednak v nich často nikdo neměnil olej a převodovku už tak čeká jen drahá generální oprava, nebo jsou problémové už principiálně – jako třeba skříně SMG v benzínových verzích 325 a 330i. Na rozdíl od SMG pro M3 (které je skutečnou sekvenční převodovkou, ale ani tak moc spolehlivou) je tato jen robotizovaným manuálem, podobným, jaký mají některé malé městské vozy.

Problém je, že do této převodovky neobjednáte náhradní díly, navíc po čase vzrostou mechanické vůle, s kterými si z výroby přesně nakalibrovaný řadící mechanismus neví rady. Znovu už jej nikdo nenastaví, takže v praxi zbývá jen výměna celé převodové skříně. Na vrakovišti dobrou neseženete a nová stojí skoro sto tisíc korun.

Systém pohonu všech kol (označení ix) funguje u „trojek“ celkem bezproblémově a tyto verze mohou být dobrou alternativou například k Audi A4 quattro.

Motory, které doporučujeme
328i

Benzínové šestiválce řady M52TU se vyráběly pouze do poloviny roku 2000, ze všech zdejších motorů však nejlépe vzdorují opotřebení. Největší z nich, 328i, kombinuje ještě starou poctivou „neefektivní“ mechaniku s dostatečnou pružností a akceptovatelnou desetilitrovou spotřebou.

Typické závady

• Vůle v obou nápravách
• Vibrace volantu (nevyvážené pneumatiky, zvlněné přední kotouče nebo opotřebené silentbloky předních ramen)
• U benzínových motorů závady zapalovacích cívek
• Úniky chladící kapaliny, závady chladícího okruhu
• Závady senzorů (ABS, polohy vaček, lambda sondy atd.)
• Závady dveřních zámků
• Nečitelné informační displeje
• Závady vstřikovacího čerpadla (320d/100 kW)
• Závady swirl klapek v sacím potrubí (320d/110 kW a 330d)
• Závady turbodmychadel (diesely)
• Zdlouhavé teplé starty – většinou nízký tlak paliva, vadný regulátor nebo opotřebené palivové čerpadlo (benzínové verze)
• Závady přesuvníku časování ventilů – benzínové šestiválce verze při vysokých nájezdech
• Závady ventilátoru topení (vadná výkonová jednotka, takzvaný Ježek)
• Koroze – lemy zadních blatníků, zadní část prahů
• Závady převodovek (SMG, méně často Steptronic)
• Opotřebené spojkové obložení (manuál i SMG)
• Nefunkční tlačítka multifunkčního volantu (většinou svítí kontrolka airbagu- vadný kontaktní kroužek)
• Závady odvětrávání klikové skříně (všechny motory)
• Prasklé výfukové svody (330d)
• Opotřebený dvouhmotový setrvačník (hlavně čtyřválcové diesely)
• Porucha turbodmychadla nebo jeho regulace (diesely)
• Závady zadního diferenciálu (M3)
• Vibrace kardanu

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post BMW řada 3 IV. generace (E46) (1998 – 2007): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.