Oblíbené motory 1.9 TDI-PD jsou po stránce holé mechaniky odolné a určitě by je šlo doporučit (přestože první generace naftových Octavií mívala motory TDI tišší a úspornější), ublížit jim však mohou často plně využívané prodloužené „long–life“ servisní intervaly. Mazání přesluhujícím olejem ničí nejen turbodmychadlo, ale i různá těsnění v motoru, z čehož plynou další problémy. Platí to i pro větší a výrazně dynamičtější 2.0 TDI-PD, který se zde vyskytoval ve dvojí verzi: 16 ventilové a vzácnější 8ventilové. Tu typicky najdeme u Octavie 4×4.

Osmiventilová verze dvoulitru má vždy filtr DPF (který je v kombinaci se systémem vstřikování PD problematický), mechanicky jde však o „převrtanou“ devatenáctistovku, která nemá tolik potenciálně kritických míst jako šestnáctiventilová verze.

Těch zde bylo několik, znalci se již umí orientovat mezi různými kódy motorů, kterými se jednotlivé více či méně problematické verze od sebe liší. Zdaleka nejproblémovější je z nich ta nejvýkonnější se 125 kW (kód BMN), dodávaná pro Octavii RS do května 2008. Kombinuje enormně choulostivé vstřikování Piezo-PD s filtrem pevných částic.

Mladší commonrailové motory si s filtrem DPF rozumějí lépe, slabší šestnáctistovku však často zlobí vstřikovače a dvoulitry se mechanicky příliš nezměnily. Proti stejně motorizovanému Passatu však alespoň přinášejí výhodu spolehlivějšího mazání, neboť nemají modul vyvažovacích hřídelí a s ním vždy spojený pohon olejového čerpadla tenkou šestihrannou hřídelkou, která se po čase protočí.

Ovšem tenký šroub, držící jemným závitem v hliníkové hlavě jednu z napínacích kladek rozvodového řemene, je podle automechaniků stále časovanou bombou nejtěžšího kalibru.

Situace mezi benzínovými motory není o mnoho lepší. Ty vůbec nejlákavější (TSI) měly přinejmenším v prvních ročnících dost dětských nemocí na to, aby se daly do ojetiny s čistým svědomím doporučit – což plošně platí pro všechny koncernové modely!

Starší atmosférické motory 1.6 FSI (řetěz) a 2.0 FSI (kombinace řemen/krátký řetěz) vyžadují pro správnou funkci benzín oč. 98, u menšího se častěji řešily problémy s rachotícími rozvody a variátory časování ventilů, občas se i zde vyskytnou vadné vstřikovače, stejně jako u novějších motorů TSI.

Ne zcela skvělou spolehlivost mají i první generace dvouspojkových převodovek DSG (u některých atmosférických benzínových motorů byl k mání i klasický hydrodynamický automat). Větší jistotou je přesný manuál, ovšem u dieselů vždy počítejte s rizikem dřívější investice do dvouhmotového setrvačníku. Ten je i u DSG.

Podvozkově je Octavia II celkem odolná, časem se mění většinou jen zadní silentbloky spodních ramen přední nápravy, výraznější vůle v zadní víceprvkové nápravě se objevují až kolem hranice 200 000 km. Ačkoliv Octavia nemívá zásadnější problémy s trakcí, mnoho motoristů lákají verze 4×4.

Systém se spojkou Haldex je za předpokladu pravidelné výměny olejové náplně spolehlivý, leckdo však může být překvapen výrazně vyšší spotřebou paliva. Ta je dána nejen vyšší hmotností „čtyřkolky“, ale také tím, že některé motory byly v kombinaci s 4×4 opatřeny kratšími převody. Nejmarkantnější je to u 2.0 FSI 4×4. S kratšími převody motory lépe táhnou, ovšem točí vyšší otáčky. 1.9 TDI-PD měl v kombinaci se 4×4 standardně šestistupňovou převodovku, běžné verze s předním pohonem ji nedostaly nikdy (nepočítáme-li šestistupňové DSG).

Motory, které doporučujeme:

1.6 MPI 75 kW

Většina kupujících automaticky směřuje k dieselům, kterých se firmy obvykle zbavují ve chvíli, kdy začínají potřebovat první větší investice. Najít v záplavě ojetin kus po soukromém majiteli, navíc za rozumnou cenu, je skoro nemožné.

Letitou jednoduchou osmiventilovou šestnáctistovku (neplést s konstrukčně odlišnou přímovstřikovou 1.6 FSI) si kupovali většinou dávno vybouření soukromí majitelé, zvyklí se o své auto ještě starat a moc je „nerasovat“. Nebývá o ni velký zájem, což stlačuje ceny ojetin. Přitom vůbec nejezdí tak špatně jak se často povídá, jen se nesmíte bát motor roztočit alespoň do středních otáček.

Na dálnici je sice hlučnější a žere zde víc než novější motory TSI (běžně 8 litrů), vše ale vynahradí levným a málokdy potřebným servisem. Jde o nepříliš atraktivní, zato pro ojetinu jeden z nejperspektivnějších a nejvýhodněji sehnatelných motorů. Odolnost agregátu úspěšně potvrzují takto motorizované „běžné“ služební vozy Policie ČR, které často běží na plný výkon hned po studeném startu.

Typické závady

• Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely s manuálem i DSG)
• Závady EGR ventilů (diesely)
• Průnik nafty do motorového oleje z důvodu netěsnících vstřikovačů nebo vadného tandemového čerpadla (více jeté verze TDI-PD)
• Závady převodovek DSG (zejména u větších nájezdů)
• Závady řetězových rozvodů (benzínové verze TSI, nejčastěji 1.2, také u 1.6 FSI)
• Vadné vstřikovače (u 1.6 TDI a 2.0 TDI/Piezo dříve, u ostatních dieselů při vyšších nájezdech, vzácně i u TSI/TFSI)
• Vylomení šroubu držícího kladku rozvodového řemene s fatálními následky pro motor (velmi vzácně u 2.0 TDI, ne u 8V verze)
• Závady na systému časování ventilů (1.4 TSI, vzácněji 1.6 FSI, 1.8 TSI a 2.0 TSI)
• Závady na systému DPF
• Podpálené výfukové ventily u 2.0 FSI- vzácně
• Závady swirl klapek sání (2.0 TDI, s výjimkou verze 2.0 TDI 8V 103 kW)
• Závady ventilace/klimatizace
• Prasklá hlava válců (2.0 TDI v prvních ročnících, ve velmi malém měřítku zaznamenáno i u 1.8 TSI)
• Závady zapalovacích cívek (zážehové motory, většinou FSI a TFSI)
• Závady audiosystémů, sporadicky centrálního zamykání
• Vibrace kardanu u verze 4×4

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Škoda Octavia II. generace (2004 – 2013): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Oba čtyřválce, 1.6D a 2.0D, pochází od francouzského koncernu PSA, pouze se nejmenují HDi. Doporučujeme volit větší dvoulitr, ovšem ne z úplně prvních let výroby. Menší šestnáctistovka je známá závadami turbodmychadel a po letech i hromaděním karbonu, navíc již od prosince 2005 dostala ve volvech sériově filtr DPF, s nímž se po letech pojí také zbytečné investice a problémy.

Na dvoulitrech 2.0D zlobí občas jen EGR ventily a u hodně jetých kusů pak ještě dvouhmotové setrvačníky, jinak jde ovšem o velice zdařilý agregát. O pětiválcích (benzínových 2.4 a 2.5 T5, a dieselech 2.0 D3/D4 a 2.4 D5) se lze zmínit pouze okrajově, jejich podíl mezi ojetinami je poměrně malý. Benzínové pětiválce mají vysokou spotřebu, běžně od 9 do 12 litrů, vrcholná verze T5 (je-li jako předokolka) pak i velmi nekomfortní odpružení.

Naftové pětiválce jsou výborné, berou jen kolem 6 litrů – pokud jsou spojeny s manuálem. U verze D5 pozor na automatickou převodovku (manuál v kombinaci s D5 přišel až v roce 2007), je totiž mírně poddimenzovaná, hodně citlivá na čistotu oleje, zvyšuje spotřebu až o 1,5 litru a v kombinaci s ní musel být točivý moment motoru snížen o 50 N.m.

Platforma společná s Fordem přinesla i část jeho elektroinstalace, z čehož plynou různé drobné problémy s ní. Například větší přechodové odpory v konektorech atd. Poměrně často u Volva odchází výměníky klimatizace, na kterých tlející listí a nečistoty udržují trvalé vlhko, což v kombinaci s posypovou solí znamená brzkou zkázu. Některé originální díly jsou drahé. Například zmíněný výměník stojí až 13 tisíc. překvapivě rozšířená je ale druhovýroba na tento model, a to i u dílů, které nejsou záměnné s masově rozšířeným Focusem. Na rozdíl od Fordu potěší i výborná protikorozní ochrana.

Motory, které doporučujeme
2.0 107 kW

Všechny zdejší benzínové čtyřválce pocházejí od Fordu a jsou velice spolehlivé. Největší dvoulitr poskytuje i těžšímu kombi solidní dynamiku při průměrně osmilitrové spotřebě, problémů s motorem je absolutní minimum. Stejně jako agregát 1.8 16v má bezúdržbový rozvodový řetěz. Problém je v menším rozšíření této verze (na trhu převažují diesely), její hledání se však rozhodně vyplatí.

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo V50 (2004 – 2012): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Celkově se druhá generace Méganu profiluje jako průměrně spolehlivé auto, což není až tak zlé. Velkému množství problémů lze předejít (opět) výběrem vychytanějšího faceliftového modelu po roce 2006 i výběrem správného motoru. Ideálně benzínového. U oblíbených šestnáctistovek pozor na nepravidelný chod a podezřelé zvuky z „vršku“ motoru. Obvykle je má na svědomí vadný přesuvník proměnného časování ventilů, který kvůli nárůstu mechanických vůlí a netěsnostem přestane držet polohu. V menší míře se tato závada týká i vzácně vídaného dvoulitru. Poměrně dobré jsou zkušenosti se základní čtrnáctistovkou i přeplňovaným 2.0 Turbo (jeho výkonnější verze se dávala do znamenitě jezdícího sportovního modelu RS, který má i jinou, sofistikovanější přední nápravu s oddělenou těhlicí).

Na diesely u Méganu II obecně pozor. Všechny varianty malého, tichého a velmi úsporného 1.5 dCi se umí snadno vylágrovat, mimo nejvýkonnější variantu se 78 kW pak trpí i častými závadami vstřikování. Devatenáctistovka je mechanicky mírně odolnější. Více však trpí na závady turbodmychadel a těžké závady klikových ústrojí už poznala také. Perspektivu delšího života mají jen motory, u nichž nebyly využívány dlouhé intervaly výměny motorového oleje. Stropem je hranice 20 000 km, u starších ojetin nejlépe 15 000 km.

Šestistupňové manuální převodovky některých dieselů vykazují nízkou životnost ložisek hřídelí, na vrakovištích jsou již nedostatkovým zbožím. Novější, ale také výrazně dražší 2.0 dCi vykazuje ze všech zdejších dieselů suverénně nejmenší procento poruch.

Pokud možno, zcela se vyhněte automatickým převodovkám. Jejich spolehlivost je velmi nízká. Lákavé kupé-kabrio Mégane CC s pevnou skládací střechou trpí nízkou torzní tuhostí karosérie, někdy i netěsnostmi sklápěcí střechy a závadami jejího ovládacího mechanismu. Opět podobně jako u konkurenčních vozů podobného zaměření jsou specifické náhradní díly pro kabriolet velmi drahé. Zkontrolujte funkčnost klimatizace. Často uniká náplně netěsným výměníkem.

Motory, které doporučujeme
1.4 16v/ 72 kW

Na svůj objem překvapí solidní pružností. V běžném příměstském provozu je navíc úspornější a tišší než větší agregát 1.6 16v, který často trápí nespolehlivé přesuvníky časování ventilů. Nevýhoda kratšího zpřevodování se projevuje až na dálnici. Pokud tam však netrávíte několik hodin denně, není důvod nejspolehlivější motor v druhém Méganu zavrhovat.

Typické závady

• Závady elektroinstalace (stahování oken, stěrače, ventilace, startovací karty, kliky dveří u bezklíčového přístupu, plané chybové hlášení atd.)
• Netěsnosti okruhu klimatizace
• Závady přesuvníku časování ventilů (zejména 1.6 16V, méně často 2.0 16V)
• Vadné snímače pozic hřídelí, škrtící klapky (benzínové verze)
• Závady zapalovacích cívek (benzínové verze s cívkami Sagem)
• Vůle v přední nápravě (čepy, horní uložení tlumičů)
• Opotřebené dvouhmotové setrvačníky (diesely)
• Závady turbodmychadel (1.5 a 1.9 dCi)
• Závady vstřikování (všechny 1.5 dCi s výjimkou verze 78 kW)
• Zadření hlavních nebo ojničních ložisek v motoru (1.5 a 1.9 dCi)
• Netěsnosti sklápěcí střechy i závady jejího ovládacího mechanismu (Mégane CC, Coupé-cabrio)
• Závady převodovek (manuální i automatické)
• Zatuhlý mechanismus parkovací brzdy
• Pískání brzd (chronická vada)
• Závady EGR ventilů (diesely)
• Volné klouby poloos

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Renault Megane II. generace (2002 – 2009): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Proti předchozí, uvnitř velmi stísněné a hojně rezavějící generaci W203 je novější W204 mnohem kvalitnějším a prostornějším autem, byť klasickým zástupcům střední třídy typu Passat či Mondeo stále nemůže místem na zadních sedadlech konkurovat.

Mezi ojetinami drtivě dominují čtyřválcové diesely o objemu 2,2 litru. Jejich jednotlivé výkonové verze nesou označení C180 CDI, 200 CDI, 220 CDI a 250 CDI. Poslední dvě nabízí díky dvoustupňovému přeplňování impozantní zátah, ale také velké riziko problémů: právě u verzí 220 CDI a 250 CDI byly nasazeny svého času revoluční „bezpřepadové“ vstřikovače Delphi Piezotec. Rekordní počet jejich výpadků doslova zahltil servisy a donutil výrobce k nákladným „neveřejným“ svolávacím akcím, při nichž jsou motory osazovány starší, ale spolehlivější verzí vstřikování s elektromagnetickými vstřikovači standardní konstrukce.

Doporučujeme preferovat vozy prodané jako nové u nás, neboť byly spojeny s šestiletým servisem „zdarma“ a navzdory horší kvalitě tuzemských silnic bývají paradoxně v lepším technickém stavu než kusy přivezené ze zahraničí.

S přeplňovanými benzínovými čtyřválci je problémů minimum, zato u větších atmosférických šestiválců se po letech může objevit natažený rozvodový řetěz (symptomem ke kovový škrábavý zvuk zejména při volnoběhu), který po čase dokáže i přeskočit a zničit motor.

Manuální převodovky nejsou v případě mercedesů až tak oblíbené, ale spojka i dvouhmotový setrvačník jsou u nich dimenzovány i pro náročný život služebních vozů. Spíše pozor na verze s automatem 7G-Tronic (u šestiválců k mání od počátku výroby, po modernizaci i u některých čtyřválců), které není tak spolehlivý jako starší automatická pětistupňová skříň, dodávaná dříve alternativně ke čtyřválcům s pohonem zadních nebo všech kol.

Naftové šestiválce (300 CDI až 350 CDI) jsou vcelku bezproblémové, ale nepříliš úsporné, drahé a pro třídu C zbytečně těžké.

Motory, které doporučujeme
C250/150 kW

Nejvýkonnější benzínový čtyřválec nabízený od roku 2009 klame názvem. Místo očekávaného atmosférického „dvaapůllitru“ jde o nejvýkonnější verzi přeplňované osmnáctistovky. Ta od zmíněného data nahradila dřívější mechanické kompresory jednodušším turbodmychadlem a přibylo přímé vstřikování benzínu. Motor je lehký, zatím velmi spolehlivý, úžasně pružný a spotřebu dokáže udržet i kolem osmilitrové hranice.

Typické závady

• Závady piezovstřikovačů u C220 CDI a C250 CDI
• Závady automatických převodovek (více jeté kusy se skříní 7G-Tronic)
• Natažené, velmi vzácně až přeskočené rozvodové řetězy (benzínové šestiválce C230, 280, 300 a 350)
• Opotřebené silentbloky předních ramen
• Průnik vlhkosti do světlometů
• Závady palubního systému Comand

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Mercedes-Benz třída C III. generace (W204) (2007 – 2015): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Mechanický základ podvozku je mnohem odolnější než tomu bylo u předchozích generací, ovšem podobně jako u většiny modelů Volvo se i zde objevují závady ložisek kol, které se mění spolu s celým nábojem. Co naopak technicky podobné Mondeo nenabídlo, je pohon všech kol, u Volva označovaný AWD. Lze jej mít jak u klasického kombi V70, tak i u oblíbené „outdoorové“ verze XC70 (s výkonem od 120 kW). Je realizován mezinápravovou vícelamelovou spojkou Haldex s proaktivní funkcí – nečeká na prokluz předních kol a umí se v závislosti na situaci připojit i preventivně. Je spolehlivý, jen velmi výjimečně odejde hydraulické čerpadlo. Častější jsou závady samotného zadního diferenciálu u verzí AWD.

Paleta motorizací je obrovská i díky tomu, že u V70 se vystřídalo mnoho agregátů jak ze staré „švédské školy“ (pětiválce 2.5 T, 2.4 D/D5, 3.0 T i 3.2), tak vypůjčené čtyřválcové agregáty (benzínové Ford 2.0, 1.6 EcoBoost, diesely PSA 1.6, 2.0 D 100 kW).

Nejmenší francouzský diesel se do těžkého Volva nehodí. Je slabý a trpí řadou známých závad (hromadění karbonu, závady turbodmychadel), naštěstí na něj takřka není možné narazit – zákazníci zdaleka nejčastěji preferovali švédské naftové pětiválce 2.4 D/D5.

I když po letech podlézání emisních předpisů už dávno nejsou tak úsporné ani razantní, stále jsou na spolehlivost a pružnost vynikající. Skrývají však jedno bolavé místo: nešťastně navrženou napínací kladku řemene pomocných agregátů, kterou je potřeba bezpodmínečně měnit každých 60 tisíc km. Kdo tam neučiní, riskuje vyosení kladky a spadnutí drážkovaného řemene, který se následně rád „nasukuje“ do hlavních rozvodů. To znamená střet ventilů s písty a obrovskou (často definitivní) škodu na motoru.

U těchto motorů občas zatuhnou i swirl klapky v sacím potrubí, následkem čehož se obvykle ulomí táhlo od jejich servopohonu.

Automaty tu za předpokladu výměny oleje po 60 tisících km nezlobí tak často jako na starších modelech, tyto velmi kompaktní skříně ale není radno moc přetěžovat, především u nejsilnějších verzí. Manuální převodovka je u dieselů vděčnější, citelně zlepšuje dynamiku a snižuje spotřebu, je však třeba po letech počítat se závadami dvouhmotových setrvačníků.

Objevují se drobné poruchy elektroinstalace, způsobené většinou závadou na kabeláži (konektory, přechodové odpory), známé jsou i úniky náplně z klimatizace netěsným chladičem.

Motory, které doporučujeme
2.4 D5

Největší z dieselů Volvu velice sedí, i starší verze s jedním turbodmychadlem hezky táhnou v celém spektru otáček, spotřeba kolem 7 až 8 litrů (podle verze a převodovky) se snese a hluboký bručivý zvuk v zátěži zní vyloženě sympaticky. Motor sám má problémů minimum, spíše pozor na pravidelnou výměnu napínací kladky drážkovaného řemene pomocných agregátů. Ten se po jejím selhání umí zamotat do rozvodů a motor se „potká“.

Typické závady

• Hlučná ložiska kol
• Závady vstřikovačů (diesely při vyšších nájezdech)
• Závady swirl klapek s sacím potrubí (2.4 D/ D5)
• Závady odvětrávání klikové skříně (zážehové pětiválce)
• Úniky paliva (starší diesely, obvykle průsak kolem vstřikovačů)
• Závady nezávislého topení (je –li instalováno)
• Vůle v zadní nápravě (při vysokých nájezdech)
• Závady dvouhmotových setrvačníků
• Drobné závady elektroinstalace
• Závady klimatizace (úniky média)
• Závady zadních diferenciálů (AWD)

Konkurence

Audi A6 – Mercedes E – BMW 5

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volvo V70 III. generace (2007 – 2016): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

I díly podvozku vypadají záměnné, ale zde už tomu tak není – Chrysler má díly vlastní. Ty od Mercedesu nepasují a v katalozích druhovýroby najdete jen tyčky stabilizátoru, které vpředu často odchází. Pokud se vyskytne vůle v čepu, musíte už koupit celé drahé rameno.

Se servisem je to vůbec těžší. Přestupem Chrysleru pod koncern Fiat přišli zákazníci o zkušenosti, které s opravami Chryslerů měli dealeři Mercedesu. Vybraní dealeři Fiatu tak získali zkušenosti spíše jen zásluhou „přeběhlých“ mechaniků. Mnozí majitelé těchto vozů stejně už dřív preferovali neautorizované dílny, specializované na americké vozy. Zde umí objednat i levnější díly ze zámoří, celou ojetinu původem z USA si však navzdory lákavé ceně raději rozmyslete. Původní provedení na STK legálně neprojde a předělání na evropskou verzi se už (na rozdíl od nových vozů) obvykle nevyplatí.

U dieselu jsou možné závady závislé od ujetých kilometrů, časem se objeví problémy se vstřikovači nebo regulací tlaku v railu, mechanika motoru je ale poměrně odolná. U amerických benzínových motorů velice záleží na průběžné starostlivosti – jsou navrženy pro mnohem kratší intervaly výměny oleje (kolem 10 až 12 000 km) a také na odlišný styl provozování, který neklade tak velké nároky na kvalitu některých motorových komponentů, typicky třeba ložisek.

Velkou zajímavostí ( lákadlem jsou osmiválce 5.7 Hemi (na ještě výkonnější 6.1 jen tak nenarazíte). Těžkému 300C poskytují netušenou dynamiku, ale spotřeba je opravdu peprná, i když jedete úsporně a využívá se funkce deaktivace poloviny válců při nízkém zatížení (u 5.7). Toho se dosáhne „odtlakováním“ speciálních zdvihátek, vložených mezi vačky a zdvihací tyčky archaického rozvodu OHV.

Aby systém fungoval správně, je třeba používat velmi řídký olej 5W-20 a opět jej měnit ve zkráceném intervalu. U ojetin pozor na závady automatických převodovek, zejména u benzínových šestiválců se starou čtyřstupňovou skříní. Řadí sice jemněji než pětistupňová od Mercedesu, ale je také choulostivější.

Motory, které doporučujeme
3.0 CRD

Šestiválcový diesel od Mercedesu (včetně jeho pětistupňové automatické převodovky) je nejlepším pohonem. Na rozdíl od benzínových motorů má snesitelnou spotřebu kolem osmi litrů, je robustní a na případné opravy si časem „vydělá“. Jeho točivý moment 510 N.m překonávají už jen osmiválce Hemi, ty však berou dvojnásobné množství paliva a vyžadují mnohem častější výměny oleje (kterého není zrovna málo).

Typické závady

• Vůle v přední nápravě
• Opotřebení „vršku“ motoru – vačkové hřídele (benzínové motory V6)
• Zadření klikového ústrojí (benzínové motory V6, sporadicky)
• Závady vodních pump (3.5 V6)
• Vibrace kardanu
• Vadné vstřikovače (diesely s větším nájezdem)
• Závady regulace tlaku paliva (diesely)
• Netěsnosti klimatizace
• Závady automatických převodovek

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Chrysler 300C (2003 – 2010): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Ačkoliv má Avensis III motory s navenek stejným označením i výkonovými parametry, tato závada se jej už naštěstí netýká. Problém byl vyřešen hned na počátku roku 2009, kdy startovaly prodeje třetí generace. Také problémů se vstřikováním (zde už všechny verze s piezovstřikovači) je méně než dříve, zčásti i proto, že dříve nepřepisovatelné řídící jednotky neumožňovaly řešit případné problémy s chodem motoru jinak než drahou výměnou vstřikovačů. U Avensisu III lze mnoho problémů pořešit pouhým přehrátím aktualizovaného softwaru, výjimkou jsou pouze vozy z prvních měsíců výroby.

S čím se dodnes nic moc neudělalo, je vysoká spotřeba dieselů 2.2 D-CAT – běžně osmilitrová. Systém kombinující filtr DPF s dalším katalyzátorem pro redukci oxidů dusíku vyžaduje enormní regenerační dávku nafty, kterou do výfuku doslova lije externí pátý vstřikovač.

Vzhledem k tomu, že zvláště u nejsilnější verze s točivým momentem 400 N.m se po letech častěji objevují opotřebené dvouhmotové setrvačníky a samotný systém D-CAT není zcela exaktně vychytán ani po stránce spolehlivosti, bude lépe zvolit slabší a jednodušší variantu 2.2 D4-D se 110 kW (doporučujeme s manuálním řazením, neboť stejně výkonná verze s automatem má už systém D-CAT jaká má varanta se 130 kW) nebo rovnou menší dvoulitrový diesel 2.0 D4-D.

Benzínových motorů Valvematic se prodalo celkem dost, jsou velmi tiché a spolehlivé, základní šestnáctistovka je však pro Avensis málo pružná. Před bezestupňovou převodovkou Multidrive S (alternativně pro 1.8 a 2.0 Valvematic) bychom varovali spíše preventivně, zatím je spolehlivá, ale její princip zákonitě choulostivý a s omezenou životností. K dieselu 2.2 šlo mimo manuál získat klasický šestistupňový automat, který je na rozdíl od variátoru pro ojetinu perspektivnější, ale dále zvyšuje spotřebu už tak nijak zázračně úsporného většího dieselu. Navíc i hmotnost, která se u těžších naftových verzí projevuje větší „křaplavostí“ podvozku při přejezdu nerovností, což dále zvýrazňují například velká 18“ kola u verzí v nejvyšších stupních výbavy.

Na nekvalitních silnicích se tak Avensis III dokáže „rozvrzat“ o poznání dříve než komfortněji odpružený předchůdce, což platí zejména u verze kombi, která je v krutu méně tuhá než klasický čtyřdveřový sedan.

Motory, které doporučujeme
2.0 D4-D 91 kW
Jednodušší a úspornější z dieselů bohatě stačí, v případě ojetiny s ne moc vysokým nájezdem odvede ještě hodně práce. Dvoulitr D4-D má v Avensisu III již piezovstřikovače a je tišší a spolehlivější než dřív, na rozdíl od nejsilnějšího motoru si vystačí s obyčejným jednoduchým filtrem DPF. Běžná spotřeba do 6 litrů, dlouhé převody pružnému a rychle reagujícímu dieselu moc nevadí, naopak jsou zárukou tiché rychlé jízdy. Berte ale až vozy od roku 2010.

Typické závady

• Závady EGR ventilů (diesely)
• Závady vstřikovačů (diesely při vyšších nájezdech)
• Opotřebený dvouhmotový setrvačník (zejména u 2.2 D-CAT 130 kW)
• Sporadicky závady na systému DPF/ D-CAT
• Pazvuky v interiéru

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Toyota Avensis III. generace (2009 – 2018): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Velkou bolestí Passatů byla až do roku 2002 málo odolná přední náprava, dnes ovšem nepředstavuje vážnější riziko, neboť při opravách již byly instalovány výrazně odolnější komponenty, jejichž životnost je naopak nadprůměrná.

Příbuznost modelu B5 s prémiovějšími vozy Audi prozrazují nejen výborná protikorozní ochrana a netradičně podélně uložené motory, ale také technika pohonu všech kol. Passat B5 totiž používá stejný systém jako dobové Audi Quattro, tedy stálý pohoj všech kol s mezinápravovým diferenciálem Torsen. Nástupce má již po vzoru Golfu mezinápravovou spojku Haldex.

Passaty Syncro, záhy označované 4Motion, tedy jezdí výrazně lépe než běžné předokolky, které zvláště u verzí s těžkými motory 2.5 TDI V6 bojovaly s přetíženou přídí. Citlivější řidič však disproporční rozložení hmotnosti zaznamená i u čtyřválcových verzí, rozhodně nejde o vůz pro řidičského gurmána.

Z benzínových motorů jsou solidní volbou přeplňovaný 1.8 Turbo a 2.8 V6, u druhého jmenovaného však počítejte s vyšší spotřebou díky sériově instalovanému pohonu všech kol. Hlavně pro nízkou cenu ojetiny lze doporučit i málo žádaný pětiválec 2.3 VR5, vcelku pružný a spolehlivý motor s průměrně devítilitrovou spotřebou. Pozor ovšem u něj na vysoké nájezdy nad 250 000 km, neboť pak bývá potřeba vyměnit vytahaný rozvodový řetěz.

Obecně u více jetých Passatů obcházejte automatické převodovky. Málokdy se jim dostalo pečlivé údržby.

U čtyřválce 1.8 Turbo pozor na zanesený sací koš olejového čerpadla! Po koupi nechte demontovat olejovou vanu a zkontrolovat stav sacího koše, v případě jeho omezené průchodnosti hrozí riziko přidření motoru. Rizika dieselů TDI-PD jsou obecně známá (často se řeší dvouhmotové setrvačníky, u více jetých kusů vytlučené hlavy v místě uložení PD jednotek, průniky oleje do nafty atd.), suverénně nejméně perspektivním pohonem je však šestiválec 2.5 TDI V6. Má choulostivé vstřikovací čerpadlo a poddimenzované mazaní „vršku“ motoru.

Vzácně nabízený dvoulitr 2.0 TDI-PD zde byl ve spolehlivější 8ventilové verzi, ovšem u kódu motoru BGW vybavený filtrem DPF, navíc u VW kratičce používaného (a zde nepříliš osvědčeného) aditivního principu.

Raritní čtyřlitrový osmiválec doporučujeme jen hodně velkým fanouškům. Důvodem je vysoká spotřeba, běžně 13 litrů, a mnoho specifických a náležitě drahých dílů.

Motory, které doporučujeme
1.9 TDI 81 kW

Historicky nejlepší verze dieselů 1.9 TDI měly radiální vstřikovací čerpadlo a výkon 66 nebo 81 kW. V Passatu figurovaly jen do roku 2000, tedy u předfaceliftových verzí. Poté byly vystřídány novějšími, dynamičtějšími, ale i hlučnějšími a méně úspornými jednotkami se vstřikováním PD.

Diesely budou mít najeto mnoho už všechny, proto dejte přednost opravdu osvědčeným starším motorům s výkonem 66 kW (pro toto auto příliš slabý) nebo 81 kW (doporučujeme) s obrovskou spolehlivostí a životností. Jen s nimi dává kompletně „olítaný“ Passat ještě nějaký smysl.

Typické závady

• Závady vstřikovacích čerpadel (2.5 V6 TDI)
• Zadřená ložiska vačkových hřídelí, poškození vaček (2.5 V6 TDI)
• Selhání mazání z důvodu karbonem zalepeného sacího koše (1.8 Turbo)
• Vadné váhy vzduchu (TDI obecně)
• Závady automatických převodovek
• Loupající se povrch některých interiérových dílů (tlačítka, madla atd.)
• Netěsnost vodní pumpy (nejčastěji 2.5 V6 TDI)
• Závady klimatizace
• Vytahaný rozvodový řetěz (více jeté kusy s motory 2.3 VR5 a 4.0 W8)
• Závady dvouhmotových setrvačníků (diesely TDI-PD s manuálním řazením)
• Průnik nafty do oleje netěsnícími jednotkami PD (čtyřválce TDI-PD při vysokých nájezdech)
• Závady tandemových čerpadel ( TDI-PD)
• Závady čidel na systému DPF (2.0 TDI-PD DPF)
• Závady zapalovacích cívek nebo zapalovacích modulů (zážehové motory)
• Ztvrdlá gufera ventilů (více jeté benzínové motory)

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Volkswagen Passat V. generace (B5 a B5.5) (1996 – 2005): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Ačkoliv podvozek zůstává v zásadě podobné konstrukce jako u předchůdce (pouze byla v průběhu let mírně modifikována přední ramena), původní harmonie dobrých jízdních vlastností a komfortu se již také plně nezopakovala- úzká a vysoká karosérie si kvůli zmenšení bočních náklonů vyžádala tužší odpružení.

Nabídka motorů se zdá široká, ale najít opravdu dobrý motor je složitější než u konkurence. Hojně rozšířené tříválce 1.2 HTP se hodí hlavně pro město, jsou spotřebou hodně citlivé na jízdní styl a zvláště v prvních ročnících uměly překvapit přeskočeným rozvodový řetězem nebo podpálenými ventily. Moderní přeplňovaná čtyřválcová dvanáctistovka TSI jede dobře, ale její pověst poškodily problémové řetězové rozvody. Naftové tříválce 1.4 TDI-PD odstrašují traktorovým zvukem a v případě silnější verze (59 kW) i disharmonickým průběhem točivého momentu, jejich spotřeba paliva přitom není o nic menší než u velkého 1.9 TDI. Jemu zase vzalo naladění pro normu Euro 4 část někdejší energie i úspornosti, jím osazené vozy byly navíc drahé a prodávaly se minimálně.

Poslední zmíněné platí dvakrát podtržené u commonrailových 1.6 TDI. Na to, jak málo jich jezdí, nejsou v servisech úplně neznámé- především díky vstřikování Continental (Siemens), na němž občas stávkují vstřikovače. Navíc už s sebou vždy nesou filtr DPF, který je do budoucna také komplikací (i při správném provozním režimu se časem jeho regenerační schopnost vyčerpávají a jednou nastane čas jej vyměnit). Odvozený commonrailový tříválec 1.2 TDI (též v úsporné verzi Greenline) byl i díky přehnané ceně naprosto minoritní záležitostí, stejně jako benzínová verze RS s přeplňovanou čtrnáctistkovkou a sériově dodávanou převodovkou DSG.

Jako nejlepší volba (s rozumným kompromisem dostupnosti, ověřené spolehlivosti, výkonu a ceny ojetin) se tak jeví pouze dva motory: 1.4 16V a u předfaceliftových modelů ještě 1.6 16V. Posledně jmenovaný je i díky řetězovým rozvodům mírně hlučnější. Elektroinstalace je poměrně stabilní, častěji se vyskytují spíše úniky náplně z klimatizace (prodřené trubky).

Motory, které doporučujeme
1.4 16V 63 kW
Jednoduchý, bezproblémový a dobře zpřevodovaný motor, vyhovující dobrým průběhem točivého momentu i rozumnou spotřebou. Hodí se jak pro častější městské jízdy, tak i delší cesty na dovolenou.

Typické závady

• Opotřebené silentbloky předních ramen (zejména první ročník 2007)
• Klepající tyčky stabilizátoru (při vyšších nájezdech)
• Závady řetězových rozvodů (HTP, TSI)
• Závady zapalování (vadné cívky, poškozené kabely od hlodavců)
• Škody v důsledku nadměrné tvorby karbonu u HTP (ochromená zdvihátka ventilů, následně podpálené ventily)
• Závady regulace plnícího tlaku (TSI)
• Závady škrtících klapek (benzínové verze)
• Závady klimatizace (nejčastěji úniky náplně)
• Průnik nafty do oleje netěsnostmi jednotek PD (TDI-PD)
• Poruchy podávacích čerpadel (TDI-PD)
• Závady vstřikovačů (1.6 TDI)
• Zanesené EGR ventily (zejména 1.9 TDI-PD)

http://228403.w3.wedos.ws/domains/ojetinypodlupou.cz/2014/11/12/skoda-fabia-ii-generace-2007-2014-uzivatelska-recenze-vaclav-prochazka/

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Škoda Fabia II. generace (2007 – 2014): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Motory, které doporučujeme
2.0 CDTi Biturbo 143 kW
Vznětový dvoulitr původem od Fiatu (2.0 MultiJet) získal díky dvojitému přeplňování vyhlazenější charakteristiku a mohutnější zátah z nejnižších otáček. Mechanicky šlo vždy o velmi odolný motor, z kterého mohli konstruktéři lehce dostat více než zde udávaných 400 N.m, limitem ovšem byly kapacity obou dodávaných převodovek. Rychlejší dvoulitrový diesel zatím z mainstreamových značek nikdo jiný nenabízí. Jen škoda, že zejména verze s pohonem 4×4 mají obrovskou hmotnost, které padne za oběť velká část bonusové dynamiky biturba.

Typické závady

• Opotřebení spojky, poruchy dvouhmotových setrvačníků (nejvíce CDTI a 2.8 Turbo OPC)
• Závady vyhřívání sedadel
• Závady zadního diferenciálu eLSD (u některých sérií 4×4)
• Poruchy turbodmychadel (2.0 Turbo)
• Vibrace volantu (zkraje produkce, řečeno výměnou silentbloků)
• Závady zamykání (nejčastěji zámek pátých dveří)
• Pazvuky v interiéru
• Poruchy adaptivních světlometů AFL

Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!

The post Opel Insignia (2008 – 2017): Profil ojetiny appeared first on Ojetiny Pod Lupou.