Každému je jasné, že ojeté auto hned po koupi nějakou kačku navíc spolkne, ale těchto pět ojetin má šanci jezdit další roky jen s minimálními nutnými investicemi. Ačkoli jsou to v zásadě spolehlivá auta, vždycky postupujte opatrně a každé kupované auto dobře prověřte, ať nekoupíte past.

Škoda Fabia II 1.4 16V

Jak se začíná trh ojetin plnit Fabiemi třetí generace, ceny té druhé začínají klesat už pod sto tisíc korun i v případě hezkých a málo jetých aut. Druhá Fabia se totiž stále pod sto tisíc dostat nechtěla a je pravda, že poslední kusy s žádanými motory si stále drží cenu nad touto hranicí. I tak ale pod sto tisíc koupíte slušné Fabie s velmi povedeným motorem 1.4 16V o výkonu 63 kW. Ten je tak dobrý, že vydržel i modernizaci v roce 2010 a ve Fabii přežil i s normou Euro 5 do roku 2014, než přišla nová generace.

Nejčastěji vás bude čekat výměna rozvodů, u které je interval 10 let a 150 000 km hraniční. Lepší bude je vyměnit dřív. Olej se mění po 15 000 km a nic dalšího tenhle motor nepotřebuje. Jestli chcete mít naprostou jistotu, vyndejte před koupí svíčky, jestli náhodou jednotka nebere olej. Běžné to není a ani kusy s vysokým nájezdem kolem 200 tisíc kilometrů nemívají se spotřebou oleje problémy. Už se sice bavíme o starším autě, ale tahle Fabia má pořád co nabídnout a udržované kusy si hodnotu rozhodně podrží.

Ford Focus II 1.6 16V 74 kW

Druhá generace Focusu už nám stárne, ale díky nesmírné popularitě klasické atmosférické šestnáctistovky pod 100 tisíc koupíte spíše verze před faceliftem nebo Focusy s rizikovými motory. Třeba naftová šestnáctistovka je docela velké strašidlo. Naopak motor 1.6 16V o výkonu 74 kW a ještě bez proměnného časování ventilů je skvělý motor a když nezapomenete po 8 letech nebo 160 000 km vyměnit rozvody, vydrží navěky.

Na rozdíl od první generace nemá tenhle model takové problémy s korozí, takže jestli je Focus zespod shnilý jako odhozený ohryzek, bude stočený z 300 000 kilometrů. Krom běžného servisu tohle auto nic nepotřebuje. Chtějte ale kus s jednoduchou výbavou, Fordům téhle doby často stávkovala palubní elektronika, což ostatně bývá častý důvod, proč se někdo jinak mechanicky odolného a spolehlivého auta zbavuje.

Suzuki Swift 1.3i

Tyhle malí Japonci jsou neuvěřitelní nezmaří a Swift s benzinovou jednatrojkou je auto, které už nikdy nebudete chtít prodat, pokud neprohraje marný boj s věkem a opotřebením. A na to si počkáte opravdu hodně dlouho. Není to sice žádný drak, ale na cesty do města nebo mezi vesnicemi je to naprosto dostatečné auto. Potěší i jeho velice kompaktní rozměry, takže zaparkujete úplně všude.

Hodně ojetá auta už začínají mít problémy s korozí, ale ještě to není nic hrozného a udržované Swifty s rozumným nájezdem slibují mnohaletý bezproblémový provoz. Jestli chcete nějaký nenáročný vůz, se kterým najezdíte do 15 000 km ročně na krátkých trasách s častými zastávkami, právě jste našli svého favorita. Jen se nesmíte úplně vykašlat na údržbu a aspoň v motoru každý rok vyměňte olej.

Renault Clio 1.2 16V

Clio třetí generace není vůbec špatné auto a protože se jedná o levnější druh vozu, nenacpala ho automobilka tolika složitostmi. Elektronika proto moc nezlobí a jednoduchá technika slibuje nenáročný provoz. Sice trochu zklame jízdními vlastnostmi (na kterých se nehezky podílí docela vysoká hmotnost auta), ale řidič bez velkého dynamického očekávání bude spokojený. Nejlepší motor je atmosférická dvanáctistovka s šestnácti ventily.

Pokud jí po šesti letech nebo 120 000 km necháte vyměnit rozvody a každý rok vyměníte olej, přežije tenhle motor celé auto. A jeho konce se jen tak nedočkáte. Moderní francouzská auta mají obecně velmi dobrou antikorozní ochranu a kvalita zpracování je mnohem lepší, než se v hospodských diskusích traduje. Navíc benzinové Clio s tímto motorem bude mít málo najeto, ne jako naftové Laguny těsně před smrtí s třísettisícovými nájezdy.

Hyundai i20 1.2

Poslední ročníky kompaktního hatchbacku Hyundai i20 první generace také již spadly pod sto tisíc a mají i spolehlivý motor 1,25 l, který se podíval i do generace další a do příbuzného modelu Kia Rio. Pro Hyundai hovoří i pětiletá záruka podložená většinou úplnou servisní historií. Navíc je tohle spolehlivé a docela robustní auto, které toho ještě najede hodně.

Malý čtyřválec jede rozhodně lépe, než by mohly papírové údaje napovídat. A krom běžného servisu každý rok nepotřebuje nic navíc. S cenami dílů je to trochu horší, ale kromě spotřebního materiálu nebudete nic řešit. Tohle je velmi slušné auto a zdárný konkurent domácí Fabie. Možná to není dálniční stíhač, ale klidným povahám bude stačit. Nadprůměrná spolehlivost je obrovský bonus, který horší dynamiku malého motoru snadno převáží.

The post 5 nejlepších úsporných ojetin do 100 000 Kč appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Důvodem zdůraznění toho, že se musí jednat o zařízení bez obsluhy, tj, zařízení automatické, je to, že s tímto typem měření zákona spojuje nechvalně proslulou objektivní odpovědnost provozovatele, tj. odpovědnost, u které se nevyžaduje zavinění.

Prakticky to funguje tak, že příslušný úřad zašle provozovateli vozidla výzvu k úhradě určené částky. Tou jej vyzve buď k zaplacení určité sumy nebo k identifikaci řidiče, který řídil.

Provozovatel má dvě možnosti:

1. Zaplatit nebo
2. Identifikovat řidiče.

Ad 1) Zaplatit je samozřejmě snadné a jednoduché. Příslušné formuláře obsahují platební údaje a úřady se snaží úhradu co nejvíce „zpříjemnit“ nabídkou co nejširší paletu způsobů úhrady. Tento „odpustek“ je nutné uhradit ve lhůtě tam stanovené, tj. do 15 dnů. K pozdějším platbám se nepřihlíží a úřad je vrací zpět.

Ad 2) Identifikovat řidiče je také na první pohled snadné, ale má to svá omezení. Soudy, včetně toho Nejvyššího a Ústavního už „přikryly“ fungování tohoto poplatkového systému, takže úřady vědí, že „stíhat“ musí jen takového řidiče, který je dostupný.

Ačkoli zákon neříká nic o tom, že provozovatel je odpovědný za to, že jím identifikovaný řidič musí poskytovat součinnost, soudy si to takto bohužel vyložily.

To prakticky znamená, že provozovatel musí takového řidiče „předložit“ úřadům na stříbrném podnose, řidič musí být součinný atd. Pokud není, úřady se vrátí k provozovateli a uloží sankci jemu. Neřeší (protiprávně) to, že provozovatel svou povinnost splnil (identifikoval řidiče). A soudy v tom úřady bohužel podpořily.

Nespoléhejte tedy na exotické cizince jako identifikované řidiče. Úřady se tím buď vůbec nebudou zabývat a půjdou rovnou po vás jako po provozovateli nebo na vámi uvedenou adresu pošlou jeden dopis a až se jim vrátí jako nedoručitelný nebo až řidič nebude komunikovat nebo poskytovat součinnost, „vrhnou“ se zpátky na vás jako na provozovatele.

Pokud Vám tedy dnes taková výzva přijde, je třeba si uvědomit, že právními argumenty se dnes už neuhájíte. Pokud částku dle výzvy navíc neuhradíte, celá věc se překlopí do správního deliktu, kde jsou sankce obvykle vyšší bez šance se ve finále uhájit. Zvažte tedy, jestli to má smysl. Vyhlídky na úspěch ale příliš dobré nejsou.

Položit dotaz do Právní poradny můžete zde!

The post Pokuty za rychlost a jejich řešení – III. průměrné měření a nezastavení na místě appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Typ měření

Důležité u těchto případů je, že u měřícího zařízení je vždy nějaká obsluha, protože procesní postup se liší u případů, kdy měřící zařízení obsluhováno je a kdy není. V této situaci policisté nebo strážníci nevědí, kdo řídil, takže nejprve dopisem/datovou zprávou kontaktují vlastníka/provozovatele vozidla zapsaného v Registru vozidel, aby jim řekl, kdo vozidlo řídil.

Postup vlastníka vozidla

Vlastník/provozovatel vozidla má v takovém případě následující možnosti:

• pokud řídil sám, má právo proti sobě nepovídat (je základním právem každého nevypovídat proti sobě), tzn. policistům nebo strážníkům dopisem řidič odpoví, že využívá svého práva nevypovídat a tím to pro něj končí
• pokud řídil sám a nechce využít výše uvedeného práva, může sebe jako řidiče identifikovat (to je obvykle spojeno s návštěvou příslušného pracoviště a zaplacením pokuty)
• pokud řídil někdo jiný, může takovou osobu jako řidiče identifikovat a písemně policistům nebo strážníkům identitu řidiče sdělit (oni si ho pak už obešlou)
• pokud řídil někdo jiný a tato osoba je osobou vlastníkovi blízkou, není povinen proti takové osobě vypovídat a může stejně tak využít práva nevypovídat, tzn. policistům nebo strážníkům sdělí, že využívá svého práva nevypovídat a tím to pro něj končí.

Další procesní kroky

Vzít v úvahu je rovněž vhodné následující:

• než uvedete sebe jako řidiče, zkontrolujte si své bodové konto, případně si uvědomte, jestli se nedopouštíte některých přestupků opakovaně po dobu 12 měsíců (za recidivu některých přestupků hrozí zákaz řízení – na tresty za jednotlivá překročení rychlosti se podíváme v některém z následujících článků
• v těchto případech, tj. když měření neprobíhá pomocí automatizovaných prostředků, tj. u měřícího zařízení je nějaká obsluha, neplatí objektivní odpovědnost provozovatele vozidla, tzn. využití práva nevypovídat nebude znamenat žádnou sankci (na rozdíl od případů měření automatizovanými systémy, na které se podíváme příště)
• z hlediska komunikace s úřady obvykle dostačuje písemná komunikace, případně komunikace prostřednictvím datové schránky.

Položit dotaz do Právní poradny můžete zde!

The post Pokuty za rychlost a jejich řešení – II. nezastavení na místě appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

„Už několik výzkumů ukázalo, že nejen zanedbaná klimatizace může být zdrojem vážných onemocnění. Celková pravidelná dezinfekce automobilu výrazně přispívá k většímu komfortu jízdy. V autě se běžně nachází nebezpečné mikroby a bakterie, které můžou vyvolávat například nepříjemné střevní problémy,“ vysvětluje Stanislav Gálik, ředitel pro inovace v AAA AUTO.

Až tři pětiny motoristů ve vozidle pravidelně konzumují jídlo a nápoje. Nedojedené zbytky jídel, roztroušené drobky nebo vylité nápoje se potom stávají živnou půdou pro různé druhy plísní a bakterií. Někteří lidé si v autě doslova zřídí odpadkový koš, a to rovnou v prostoru pod sedadlem. Samostatnou kapitolou jsou potom čtyřnozí mazlíčkové, kteří ve vozidle často cestují. Výsledkem je, že v interiéru automobilu se spustí hnilobné procesy a ze zárodků se množí bakterie.

Mnoho žen řidiček navíc využívá své auto i jako koupelnu, kde se stihnou upravit a namalovat. Nánosy make-upu a ostatních líčidel se pak objevují i na volantu, řadicí páce, ruční brzdě či na dveřích. Právě make-up zanechává na materiálech interiéru viditelné skvrny, které se velmi těžko odstraňují. Stopy líčidel se dají najít v autě téměř každé ženy.

Podle odborníků stav auta a jeho čistota snižují jeho hodnotu při dalším prodeji. Určitě za vozidlo dostanete víc peněz, když bude mít čistý zachovalý interiér a nebude zapáchat. Detailní čistění vždy odhalí drobky a jiné zbytky jídla pod sedadlem, mezi sedačkami či na jiných těžko dostupných místech.

Tak jako svou domácnost udržujeme pravidelně čistou a staráme se o pořádek, i vnitřní prostor našeho vozidla by měl být pravidelně udržovaný a dezinfikovaný. Nestačí jen vysávat jednou za 3 měsíce a není dobré šetřit ani na tepování a odborném vyčistění autosedaček, zvlášť pokud vozíte často děti. Je nutné auto pravidelně zbavit nečistot a dbát i na funkčnost a nezávadnost klimatizace, ze které posádka dýchá vzduch.

K udržení čistoty a pořádku ve vozidle může pomoci i dodržování některých jednoduchých zásad. Používejte na odpadky igelitový pytlík, neházejte odpadky na podlahu. Občas otřete volant, klíčky dveří a řadicí páku dezinfekčními utěrkami.

Když se vám stane, že v autě rozlijete nějaký sladký nápoj, použijte co nejdříve na vyčistění aspoň čistou bublinkovou vodu a povrch vysušte. Auto je dobré pravidelně vysávat. Myslete na to, že celkový stav vozidla je vizitkou jeho majitele. Navíc při případném prodeji vozu se vám vaše snaha zúročí.

Zdroj: AAA AUTO Foto: Newspress

The post Auto jako zdroj možných nákaz? Ale ano, nepodceňujte nebezpečné bakterie appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

Jedním z obvyklých způsobů měření rychlosti je měření, kdy policisté nebo strážníci osobně na silnici měří rychlost, a to buď stacionárně (někde mají postavený radar) a o kousek dál zastavují řidiče nebo měří z jedoucího auta (v obci, mimo obec, na dálnici) a změřeného řidiče hned zastaví a ztotožní.

K tomuto typu měření lze uvést nejprve následující:

– protože po změření policisté nebo strážníci řidiče hned zastaví, je řidič okamžitě ztotožněn a zjištěn (policisté nebo strážníci vidí, kdo sedí za volantem)

– nemá tedy obvykle smysl jakýmkoliv způsobem zpochybňovat identitu řidiče

– tam, kde se fotí zepředu, je situace pro policisty nebo strážníky zpravidla o to snazší, protože mají i obrazový záznam řidiče, který rychlost překročil

– tam, kde taková dokumentace chybí, zkoušeli řidiči v minulosti různé příběhy o tom, že si za jízdy přesedli, že řídil někdo jiný apod.; nic z toho u soudu nikdy neprošlo, s výjimkou případu, kdy policisté auto zcela ztratili z dohledu na dobu, během které k záměně řidičů mohlo dojít a soud argumentoval tím, že taková pochybnost musí být vykládána ve prospěch obviněného

– stejně to jako argumentace příliš doporučeníhodné není, protože takové tvrzení je obvykle považováno za účelové a úřady nebo soudy na něj obvykle nereflektují; podobně je to s argumenty jako je krajní nouze apod. (na to se podíváme podrobně v jiném článku).

Co se celkového postupu při řešení tohoto typu případů týče, zdůraznil bych následující:

– nadávat policistům a sdělovat jim svůj názor na to, jak je jejich práce zbytečná a nesmyslná, má vždy jen kontraproduktivní účinek; viděl jsem případ řidiče, který kvůli 500 Kč pokuty, kterou mu policisté na místě chtěli uložit, dotáhnul spor až do správního řízení, kde dostal několikanásobek jen kvůli tomu, že na místě cítil neodbytnou touhu nadávat; chovat se slušně nikoho nic nestojí a pro projednání věci (zvlášť když chcete věc vyřešit na místě) je to jen lepší

– na místě si rozhodněte, jestli budete hradit pokutu (a/nebo si vezmete blok na pokutu na místě neuhrazenou) nebo budete trvat na správním řízení

– projednání věci na místě má obvykle výhodu toho, že je věc vyřízena rychle a hned

– nevýhodou je naopak to, že s tím pak už nic neuděláte, když si to rozmyslíte; pokud nevíte, kolik máte bodů nebo máte důvodné pochybnosti o správnosti postupu policistů, raději trvejte na předání do správního řízení

– nicméně, za roky, kdy policisté (a strážníci) měří, se už úřady a soudy setkaly prakticky s jakoukoliv argumentací a policisté jsou proto připraveni (jsou proškoleni, měřící zařízení je řádně kalibrováno apod.); na tomhle už je obvykle nedostanete

– nespoléhejte tedy na to, že se objeví nějaká zázračná argumentace, která celou věc změní ve váš prospěch

– to neznamená, že někdy nemůže být taktické věc protahovat (např. když nevíte, kolik máte bodů nebo kdy se vám další body odečítají); v takovém případě má smysl trvat na správním řízení a na místě věc neřešit

– pokud s vyřešením na místě souhlasíte, pokutu na místě zaplaťte nebo si vemte složenku na pozdější úhradu; tím je věc vyřešená

– pokud s vyřešením na místě nesouhlasíte, uveďte do záznamu, že s přestupkem nesouhlasíte a že trváte na správním řízení (pak můžete záznam podepsat); jak s takovou věcí dál, si povíme v dalším z článků

– samozřejmostí je povinnost řidiče předložit doklady k řízení vozidla (řidičský průkaz, ORV a zelenou kartu, případně potvrzení o zdravotní způsobilosti, pokud se vás to týká) a občanský průkaz (řidič je podezřelý z přestupku).

The post Pokuty za rychlost a jejich řešení – I. změření na místě appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

1. Zápis do Registru smluv

Kupující a prodávající mají povinnost promítnout prodej vozidla do Registru vozidel. Důležité pak jsou následující skutečnosti:

– žádost o zápis změny musí podat obě strany společně, tzn. na úřad musí společně (případně může dát jeden druhému plnou moc; pozor, podpis na takové plné moci musí být úředně ověřen);

– lhůta pro podání takové žádosti je 10 pracovních dnů od nabytí vlastnického práva k vozidlu, což je zpravidla od podpisu kupní smlouvy a předání vozidla, resp. uhrazení kupní ceny (podle toho, co si strany dohodly); pozor, za porušení této povinnosti hrozí pokuta až 50 000 Kč;

– k vyplněné žádosti se přikládá: technický průkaz, protokol o evidenční kontrole, který není starší 30 dnů a zelená karta (prokazující pojištění).

Pokud jste kupující, je ideální na úřad zajít buď společně s prodávajícím nebo si od něho nechat vystavit plnou moc (podpis musí být úředně ověřen). Pokud jako kupující máte kompletní doklady od vozidla uvedené výše, včetně plné moci, zaříďte si převod sám.

V každém případě je rozumné si v kupní smlouvě sjednat povinnost prodávajícího k součinnosti při změně vlastníka v Registru vozidel a ještě ideálně takovou povinnost zajistit smluvní pokutou.

Příslušný k provedení změny vlastnictví je aktuálně kterýkoliv obecní úřad s rozšířenou působností.

2. Pojištění

Jak už bylo výše uvedeno, je podmínkou pro zápis změny vlastnictví vozidla doložení, že vozidlo je pojištěno.

To lze doložit i zelenou kartou (pojištěním) prodávajícího, nicméně prodávající může pojištění zrušit hned po prodeji, tudíž lze určitě doporučit kupujícímu, aby si pojištění sjednal svoje, a to nejpozději s účinností k okamžiku, kdy vozidlo koupí. Zelenou kartu, kterou dostane k takto sjednanému pojištění, pak kupující předloží na Registru vozidel.

3. Registrační značka

Registrační značka se dnes nemění, a to ani v případě, kdy dochází k převodu vozidla z jednoho kraje do druhého. U přeprodaných aut už proto dnes nepoznáte, odkud řidič je, protože značku si auto podrží po celou dobu.

4. Poplatek za převod

Správní poplatek za převod vozidla činí v současné době 800 Kč.

Tím nejsou dotčena pravidla týkající se tzv. ekologické daně, která se platí nad rámec výše uvedeného správního poplatku a její výše se odvíjí od emisní normy, kterou vozidlo plní.

The post Nákup ojetého vozidla – základní právní postup z pohledu kupujícího – část II. appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

1. Výměna rozvodového řemene
Vyměním rozvodový řemen, a ještě k tomu ušetřím. Domácí opraváři by si ale měli uvědomit, že pokud řemen není správně nasazen, tak je čeká místo úspory pěkně drahá oprava. Špatně nainstalovaný řemen může vést k trvalému poškození motoru, což je velmi vážný a nákladný problém. „Nestačí jen vyměnit rozvodový řemen. Je totiž vysoce pravděpodobné, že zdroj poškození jednoho prvku hnacího systému ovlivní také jeho ostatní součásti,“ říká Jindřich Krejčí, ředitel projektu ProfiAuto v České republice a na Slovensku. „Je tedy důležité vyměnit jak řemeny, tak i kovové součásti. Zároveň je také nutné dbát na správný postup a použít specializované nástroje určené k tomuto úkonu. Správné napnutí řemene je pak nutné přeměřit, což se neobejde bez přístrojů, které běžný kutil ve své garáži nemá.“

2. Výměna tlumičů
Zde už naštěstí i online příručky uvádějí, že se jedná o složitější úkol, který vyžaduje jak znalosti, tak i vybavení. „Po výměně tlumičů je nutné zkontrolovat geometrii a správné vyrovnání kol. Pokud to však opravující kutil neučinil, tak se v nejlepším případě prvky řízení, odpružení a pneumatiky opotřebují nerovnoměrně nebo rychleji. V horším případě se auto začne během jízdy houpat ze strany na stranu nebo prokluzovat,” uvádí poradce pro rozvoj autoservisů ze sítě ProfiAuto Service Lukáš Czauderna.

U některých modelů je také potřeba znát zvláštnosti, které výměnu doprovázejí. Například u některých hatchbacků se dá k zadním tlumičům dostat až po odstranění čalounění v kufru. Zkušený mechanik také při výměně posoudí stav jednotlivých montážních prvků, ložisek, nárazníků a krytů. Jejich špatný stav totiž může přispívat ke zkrácení životnosti vyměněných tlumičů.

3. Výměna kol a nastavení senzoru TPMS
Další past čeká na kutily podle odborníků z ProfiAuto u výměny kol a nastavení senzorů tlaku TPMS. Pokud chce mít řidič dvě sady ráfků s pneumatikami, pak je nutné, aby každý z nich měl své senzory. To je však velmi drahé. Řidiči si zde i přesto, že je to nezákonné, instalují normální ventil. Zákon totiž vyžaduje, aby řidič obdržel varování o nízkém tlaku v pneumatice, takže pokud nejsou senzory nainstalovány, budou hlásit chybovou hlášku.

Nákupem druhé sady senzorů se ale problém nevyřeší, protože nové senzory musí být správně nastaveny. To znamená, že nestačí senzor jen správně naprogramovat, je nutné také nastavit správnou polohu kola na ose. To však lze, bez specializované techniky, jen stěží zvládnout doma v garáži. Pokud tyto úkony nebudou udělány správně, tak se může během jízdy dostavit náhlé brzdění nebo jiný problém související s kolem během jízdy na nekvalitní či rozbité silnici. Nevyvážená kola nejen že snižují pohodlí během jízdy, ale snižují i bezpečnost. Kvůli špatné výměně se také rychleji opotřebovávají pneumatiky, komponenty řízení a odpružení.

4. Elektronika a elektrické systémy
Řidiči také zkoušejí různé kutilské návody, které řeší opravy související s elektronikou a elektrickým systémem. Kontrolky v autech a chyby zobrazené palubním počítačem ale nejsou úkoly pro internetový vyhledávač. To, že se některému našemu známému podařilo z takového návodu svůj problém vyřešit, ještě neznamená, že stejný postup bude fungovat i pro naše auto.

„Pouze na základě širších zkušeností a přesnějšího určení lze přesně specifikovat poruchu. Pokud někdo zasahuje do elektroinstalace sám, pak zvyšuje riziko, že jednak problém neodstraní, ale vytvoří k němu další problém, který je mnohdy vážnější. Následky porušené instalace airbagů nebo bezpečnostních pásů pak mohou mít nedozírné následky. Diagnóza těchto položek pak přijde na nemalé peníze. Kutil, který tuto poruchu způsobí, pak nese všechnu odpovědnost za nezákonné úpravy na sebe a v případě nehody přenáší veškerou odpovědnost na majitele vozidla.“

5. Výměna baterií
I přesto, že řidič koupí baterii vhodnou pro svůj model auta, je potřeba si uvědomit i souvislosti. Automobil totiž musí plně spolupracovat s novou baterií. Některé auta zvládají toto propojení samy, ale u jiných je potřeba nastavit vše pomocí počítače. Pokud k tomu nedojde, tak nám například systém Start-Stop nebude správně fungovat nebo se nová baterie rychle vybije. „Mnoho kutilů ale vidí motivaci nejet do servisu v ušetřených penězích. Zpočátku ekonomicky výhodná oprava se může postupem času pěkně prodražit. Je proto potřeba zvážit, zda chceme neodbornými úpravami přijít například o záruku,“ dodává ředitel projektu ProfiAuto, Jindřich Krejčí. „Je také potřeba se myslet nad dalšími aspekty těchto oprav, kterými jsou problémy spojené s ekologií, recyklací a využitím baterií, pneumatik, použitých dílů nebo kapalin.“

zdroj a foto: ProfiAuto Service

The post Opravy automobilu doma v garáži. Neděláte také tyto základní chyby? appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

To je záruka, která jde nad rámec toho, co výrobci/prodejci musí garantovat a představuje obchodní argument při přesvědčování zákazníka (čím delší, tím větší důvěra výrobce v jím vyrobené vozidlo a tedy větší pravděpodobnost kvalitnějšího vozidla).

Pravidla smluvní záruky pak představují prostor pro komerční dohodu a nejsou v zásadě nijak regulována, tzn. jejich obsah závisí jen na dohodě výrobce/prodávajícího a kupujícího, takže co si dohodnou, to platí.

Výrobce/prodejce si tedy může „vymýšlet“, tzn. může stanovit prakticky jakékoliv podmínky pro platnost takové záruky. Mezi takové podmínky může patřit např.:

– povinnost jezdit na pravidelný servis k určitému prodejci (to si u zákonné záruky prodejce vynucovat nemůže)
– povinnost jezdit na pravidelné prohlídky a kontroly k prodejci (ani to si u zákonné záruky nemůže vynucovat) atd.

Jaké podmínky to budou, záleží jen na prodávajícím a kupujícím. Podstatné je zde to, že to může být cokoliv a je na kupujícím, jestli takové podmínky akceptuje nebo ne. U zákonné záruky si prodávající podmínky klást nemůže. Může sice stanovit nějaké základní požadavky v návodu k obsluze, ale nemůže si vynucovat např. to, abyste k němu jezdili na výměny oleje apod., protože to si může člověk vyměnit doma sám nebo si to nechat udělat kdekoliv jinde.

U smluvní záruky už to neplatí. Pokud její podmínky nesplníte, nárok na smluvní (nikoli zákonnou) záruku zanikne. Pokud ji chcete využívat, musíte plnit její podmínky, ať už jsou jakkoli nevýhodné. Podstatné tedy je se pečlivě seznámit u nového vozidla, jaké záruční podmínky výrobce/prodejce nabízí a co z toho je zákonná záruka a co je záruka smluvní. Následně je nutné se rozhodnout, jestli takové podmínky kupující akceptuje a podle toho se zařídit.

Znovu ale na závěr zdůrazním, že u zákonné záruky si prodávající žádné zvláštní podmínky diktovat nemůže. Nenechte se proto manipulovat do toho, že např. výměny oleje musí pro účely zákonné záruky dělat prodejce/autorizovaný servis. Prodejci někdy kupující straší, že když servis neproběhne u nich, tak kupující přijde i o zákonnou záruku. To je ale nesmysl, která nemá žádnou oporu v zákoně.

The post Smluvní a zákonná záruka – znáte rozdíl a víte, kdy o záruku přijdete? appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

1. Nároky kupujícího:

Kupující v zásadě může požadovat:

a) dodání nové věci místo vadné, pokud to není neúměrné povaze vady
b) dodání nové součásti věci
c) odstranění vady
d) slevu z kupní ceny
e) odstoupení od kupní smlouvy.

ad a) a ad b) Dodání nové věci nebo její části

V případě reklamace vady nového vozidla bude obvykle možné vyměnit vadnou část za novou, aniž by bylo nutné měnit celé vozidlo. Pokud bude např. vadné palivové čerpadlo, má kupující právo na výměnu pouze této součástky. Zde je nutné zdůraznit, že kupující nemusí akceptovat opravu vadné součásti věci, ale má přímo právo na její výměnu. To však platí jen za podmínky, že to není neúměrné, což je zejména případ, kdy lze vadu bez zbytečného odkladu odstranit. V takovém případě má kupující právo jen na opravu vadné součásti.

Rozhodující tedy je, jak rychle lze vadu odstranit. Pokud to lze snadno a rychle, může prodávající vadu jen opravit. Pokud to rychle nejde, má kupující právo na výměnu součástky za novou.

Pokud by snad novou součástku nebylo možné dodat nebo by nebylo možné dodat celé nové auto, pokud by si to povaha vady vyžadovala, může kupující odstoupit.

Právo na výměnu (a nikoli jen opravu) součástky má kupující i v případě, kdy se vada vyskytla opakovaně nebo se vad vyskytlo víc. V tomto případě může i odstoupit.

ad b) Odstranění vady

Odstranění vady je základní nárok, který spočívá v opravě poškozené věci nebo její části (ten druhý případ je u aut nejtypičtější).

ad c) Sleva z kupní ceny

Místo odstranění vady může kupující požadovat slevu z kupní ceny. Výše slevy by měla obvykle odpovídat nákladům na opravu, takže pokud kupující bude uplatňovat tento nárok, měl by z takových obvyklých nákladů vyjít.

ad d) Odstoupení od smlouvy

Kupující může odstoupit od smlouvy v případě:

– neodstranitelné vady a
– odstranitelné vady, která se vyskytla opakovaně nebo pro větší výskyt vad (tj. typicky u třetího opakování téže závady)
– vady, která nebyla odstraněna ve lhůtě 30 dnů od jejího uplatnění (dle zákona o ochraně spotřebitele) a
– v ostatních případech popsaných výše.

2. Uplatňování vad

Stejně jako u prodeje ojetého auta spotřebitelem spotřebiteli je nutné vadu vždy uplatňovat u prodávajícího a nikde jinde! Kupující nemůže reklamaci uplatnit jinde než u prodávajícího, ledaže prodávající určí v dokladech pro reklamaci (např. záruční list) jinou (bližší) osobu. V takovém případě se uplatňuje u této bližší osoby.

Při reklamaci je zásadní sepsat reklamační protokol, kde je uvedeno:

– kdy došlo k uplatnění reklamace
– v čem spočívá vada
– jaký nárok kupující uplatňuje.

Stejně tak platí, že je důležité si před uplatněním zajistit důkazní materiál, tzn. vadu a její projev objektivně zachytit pro účely případných sporů se servisem, nicméně je současně důležité vadu svépomocí neodstraňovat.

The post Reklamace vad nového auta spotřebitelem vůči podnikateli – díl II. appeared first on Ojetiny Pod Lupou.

1. Rozsah odpovědnosti

Rozsah odpovědnosti, tj. toho, za co prodávající odpovídá, je nejširší možný, protože prodávající odpovídá kromě vad (tj. technických nedostatků nebo nefunkčností) i za „očekávání“ a soulad s obvyklým účelem.

§2161 obč. zák. k tomu stanoví následující:

„(1) Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal,

a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné,
b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá,
c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy,
d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a
e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.“

Nesplněná očekávání nebo nesplněný účel mohou být v konkrétném případě rovněž vadami, ačkoliv dané vozidlo technicky žádné vady nemá (např. prodejce nabízí vozidla s tím, že se hodí pro ten či onen účel nebo pro tolik a tolik lidí a ukáže, že se tomu tak není).

2. Prokazování vad

Stejně jako u ojetých vozidel je problematika prokazování vad nejčastějším důvodem pro spory.

Obecně platí, že prodávající odpovídá za vady, které se projeví během záruční doby. I zde je nicméně omezení na to, že předmětná vada musela existovat v době převzetí. I u nového vozidla platí tento princip, který platí u ojetých vozidel, tzn. kupující musí prokazovat, že vada existovala v době převzetí, jakkoli prvních 6 měsíců je důkazní břemeno obráceno ve prospěch kupujícího, tzn. nic prokazovat nemusí.

Praxe ale taková stejně není. Prodávající obecně svou odpovědnost akceptují po celých 24 měsíců, aniž by kupující museli prokazovat, kdy vada vznikla.

Obecně lze tedy uvést, že do konce záruční doby lze standardně vady uplatnit, a to bez ohledu na dobu jejich vzniku.

3. Záruční doba

Záruční doba je 24 měsíců od převzetí věci a nelze ji dohodou zkrátit.

The post Reklamace vad nového auta spotřebitelem vůči podnikateli – díl I. appeared first on Ojetiny Pod Lupou.