S ohledem na to, že Policie ČR a Městská policie v rámci svých kompetencí často měří rychlost, podíváme se v jednotlivých článcích týkajících se této problematiky na způsoby řešení jednotlivých situací, přičemž dneska se bude jednat o změření a ztotožnění na místě samotném.

 

Jedním z obvyklých způsobů měření rychlosti je měření, kdy policisté nebo strážníci osobně na silnici měří rychlost, a to buď stacionárně (někde mají postavený radar) a o kousek dál zastavují řidiče nebo měří z jedoucího auta (v obci, mimo obec, na dálnici) a změřeného řidiče hned zastaví a ztotožní.

 

K tomuto typu měření lze uvést nejprve následující:

– protože po změření policisté nebo strážníci řidiče hned zastaví, je řidič okamžitě ztotožněn a zjištěn (policisté nebo strážníci vidí, kdo sedí za volantem)

– nemá tedy obvykle smysl jakýmkoliv způsobem zpochybňovat identitu řidiče

– tam, kde se fotí zepředu, je situace pro policisty nebo strážníky zpravidla o to snazší, protože mají i obrazový záznam řidiče, který rychlost překročil

– tam, kde taková dokumentace chybí, zkoušeli řidiči v minulosti různé příběhy o tom, že si za jízdy přesedli, že řídil někdo jiný apod.; nic z toho u soudu nikdy neprošlo, s výjimkou případu, kdy policisté auto zcela ztratili z dohledu na dobu, během které k záměně řidičů mohlo dojít a soud argumentoval tím, že taková pochybnost musí být vykládána ve prospěch obviněného

– stejně to jako argumentace příliš doporučeníhodné není, protože takové tvrzení je obvykle považováno za účelové a úřady nebo soudy na něj obvykle nereflektují; podobně je to s argumenty jako je krajní nouze apod. (na to se podíváme podrobně v jiném článku).

 

Co se celkového postupu při řešení tohoto typu případů týče, zdůraznil bych následující:

– nadávat policistům a sdělovat jim svůj názor na to, jak je jejich práce zbytečná a nesmyslná, má vždy jen kontraproduktivní účinek; viděl jsem případ řidiče, který kvůli 500 Kč pokuty, kterou mu policisté na místě chtěli uložit, dotáhnul spor až do správního řízení, kde dostal několikanásobek jen kvůli tomu, že na místě cítil neodbytnou touhu nadávat; chovat se slušně nikoho nic nestojí a pro projednání věci (zvlášť když chcete věc vyřešit na místě) je to jen lepší

– na místě si rozhodněte, jestli budete hradit pokutu (a/nebo si vezmete blok na pokutu na místě neuhrazenou) nebo budete trvat na správním řízení

– projednání věci na místě má obvykle výhodu toho, že je věc vyřízena rychle a hned

– nevýhodou je naopak to, že s tím pak už nic neuděláte, když si to rozmyslíte; pokud nevíte, kolik máte bodů nebo máte důvodné pochybnosti o správnosti postupu policistů, raději trvejte na předání do správního řízení

– nicméně, za roky, kdy policisté (a strážníci) měří, se už úřady a soudy setkaly prakticky s jakoukoliv argumentací a policisté jsou proto připraveni (jsou proškoleni, měřící zařízení je řádně kalibrováno apod.); na tomhle už je obvykle nedostanete

– nespoléhejte tedy na to, že se objeví nějaká zázračná argumentace, která celou věc změní ve váš prospěch

– to neznamená, že někdy nemůže být taktické věc protahovat (např. když nevíte, kolik máte bodů nebo kdy se vám další body odečítají); v takovém případě má smysl trvat na správním řízení a na místě věc neřešit

– pokud s vyřešením na místě souhlasíte, pokutu na místě zaplaťte nebo si vemte složenku na pozdější úhradu; tím je věc vyřešená

– pokud s vyřešením na místě nesouhlasíte, uveďte do záznamu, že s přestupkem nesouhlasíte a že trváte na správním řízení (pak můžete záznam podepsat); jak s takovou věcí dál, si povíme v dalším z článků

– samozřejmostí je povinnost řidiče předložit doklady k řízení vozidla (řidičský průkaz, ORV a zelenou kartu, případně potvrzení o zdravotní způsobilosti, pokud se vás to týká) a občanský průkaz (řidič je podezřelý z přestupku).